Zahraniční stravné náleží v těchto kombinacích:

Z výše uvedeného vyplývá:

1. Jestliže zaměstnanec stráví v zahraničí v kalendářním dnu více než 12 hodin (viz první čtyři řádky tabulky), nemá případný vznik nároku na tuzemské stravné žádný vliv na zahraniční stravné.
2. Vznik nároku na tuzemské stravné ovlivní situaci pouze, pokud zaměstnanec v kalendářním dnu stráví v zahraničí 12 a méně hodin.

Při pobytu v zahraničí v délce 12 a méně hodin mohou vzniknout tyto varianty:

1) Nárok na tuzemské stravné nevznikl

Pro vznik nároku na zahraniční stravné stačí, aby zaměstnanec strávil v zahraničí alespoň 1 hodinu. Je-li tato podmínka splněna, náleží zahraniční stravné ve výši 1/3 základní sazby.

2) Nárok na tuzemské stravné vznikl

V takovém případě vzniká nárok na zahraniční stravné pouze, pokud zaměstnanec v zahraničí stráví v kalendářním dni více než 5 hodin. Pokud je tato podmínka splněna, náleží kromě tuzemského stravného i zahraniční stravné ve výši 1/3 základní sazby.

Pokud má zaměstnanec nárok na tuzemské stravné a zároveň v zahraničí nestrávil déle než 5 hodin, žádné zahraniční stravné mu nenáleží!

Příklady

V případě zájmu o bližší informace kontaktujte autora článku, nebo osobu, s kterou spolupracujete v naší společnosti. 

Jana Kopáčková, advokát

Tel.: +420 379 733 511
E-mail: jana.kopackova@moorestephens.cz

S účinností od 1.1.2012 jsou sazby cestovních náhrad určeny následujícím způsobem:

Sazba základní náhrady za používání silničních motorových vozidel

Sazba základní náhrady za 1 km jízdy podle § 157 odst. 4 zákoníku práce činí nejméně u

• jednostopých vozidel a tříkolek 1,00 Kč,
• osobních silničních motorových vozidel 3,70 Kč.

Stravné při tuzemských pracovních cestách

(i) Zaměstnanec „soukromého sektoru“

Za každý kalendářní den pracovní cesty poskytne zaměstnavatel zaměstnanci stravné nejméně ve výši

• 64 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,
• 96 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin,
• 151 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.

(ii) Zaměstnanec „veřejného sektoru“

Za každý kalendářní den pracovní cesty poskytne zaměstnavatel zaměstnanci stravné ve výši

• 64 Kč až 76 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,
• 96 Kč až 116 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin,
• 151 Kč až 181 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.

Průměrná cena pohonných hmot

Výše průměrné ceny za 1 litr pohonné hmoty podle § 158 odst. 3 věty třetí zákoníku práce činí

• 34,90 Kč u benzinu automobilového 95 oktanů,
• 36,80 Kč u benzinu automobilového 98 oktanů,
• 34,70 Kč u motorové nafty.

V případě zájmu o bližší informace kontaktujte autora článku, nebo osobu, s kterou spolupracujete v naší společnosti. 

Michal Daňsa, partner, daňový poradce 

Tel.: +420 377 360 111
E-mail: michal.dansa@moorestephens.cz

I s ohledem na novelu rozsáhle upravující právě úpravu DPH zejména u dlouhodobého majetku v průběhu a na konci roku, která vešla v účinnost 1. 4. 2011, bychom Vám rádi nabídli naší asistenci při nastavení správných výpočtů a postupů při ročním vypořádání DPH prováděných v posledním zdaňovacím období roku 2011 (tj. u měsíčních plátců DPH v přiznaní k DPH za prosinec 2011 / u čtvrtletních plátců DPH v přiznání za poslední kvartál roku 2011, které se bude sestavovat v průběhu ledna 2012).

Níže uvádíme příklady vybraných úkonů, které musí být provedeny při ročním vypořádání DPH:

• výpočet, popř. kontrola správnosti výpočtu, vypořádacího koeficientu v případě vykonávání činností osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně (např. finanční činnosti, zdravotnické služby, převod a nájem pozemků, staveb, bytů a nebytových prostor);
• výpočet, popř. kontrola správnosti nastavení výpočtu, poměrového koeficientu v případě pořízení dlouhodobého majetku po 1. 4. 2011, který byl využíván pro účely nesouvisející s ekonomickou činností (např. použití služebních automobilů pro osobní potřebu);
• kontrola, popř. provedení, povinnosti úpravy odpočtu daně u pořízeného dlouhodobého majetku při změně rozsahu použití pro účely, které zakládají nárok na odpočet daně. Sledování úpravy odpočtu daně je povinné pro aktuální vypořádání u dlouhodobého majetku a technického zhodnocení pořízeného v letech 2007 – 2011 (např. technické zhodnocení nebytových prostor dokončené v roce 2008, u kterého se během roku 2011 zvýšil rozsah použití pro účely, u kterých nelze uplatnit nárok na odpočet);
• posouzení nároku na odpočet DPH ve vazbě na doručení daňového dokladu v období přelomu roků 2011 a 2012.

Po výše uvedené novele se v praxi setkáváme i s problematikou uplatňování DPH u přijatých služeb týkajících se dlouhodobého majetku, který plátce využívá zároveň pro ekonomické a neekonomické (soukromé) činnosti – např. opravy a údržba automobilů. Rádi Vám individuálně posoudíme uplatněný nárok u těchto plnění.

Jak je již z výše uvedeného patrné, vypořádání DPH na konci roku je složitý proces vyžadující znalost aktuální právní úpravy. Naši specialisté na DPH jsou připraveni Vám nabídnout komplexní asistenci při jeho řešení a také Vám poskytnout informace, jak lze maximálně využít potenciálu nárokování DPH, popř. minimalizovat riziko případných sankcí, v následujících obdobích.

V případě zájmu o bližší informace kontaktujte DPH specialisty v naší společnosti (nebo osobu, se kterou spolupracujete v Moore Stephens).

Petr Vondraš, daňový poradce

Tel.: +420 379 733 527
E-mail: petr.vondras@moorestephens.cz

Jaroslava Cihelková, DPH specialista

Tel.: +420 737 889 413
E-mail: jaroslava.cihelkova@moorestephens.cz

Od 1.1.2012 nabude účinnosti úprava režimu přenesení daňové povinnosti při poskytnutí stavebních nebo montážních prací zakotvená v § 92e zákona č. 235/2004 Sb. ve znění p.p. (dále jen zákon o DPH).

Vzhledem k množině plátců, kterých se toto ustanovení může dotknout, vydává Generální finanční ředitelství ve spolupráci s Ministerstvem financí tento informační materiál:

1. K režimu přenesení daňové povinnosti obecně

Režim přenesení daňové povinnosti – tzv. reverse charge je v rámci mechanismu uplatňování DPH režimem specifickým. Na rozdíl od běžného mechanismu uplatňování DPH, kdy povinnost přiznat a zaplatit daň na výstupu za uskutečněné zdanitelné plnění má poskytovatel plnění (plátce, který zdanitelné plnění uskutečnil), v režimu přenesení daňové povinnost je povinnost přiznat a zaplatit daň na výstupu přenesena na příjemce plnění. V rámci tohoto režimu má tedy povinnost přiznat a zaplatit daň plátce, pro kterého bylo zdanitelné plnění v tuzemsku uskutečněno. Plátce, který dotčené zdanitelné plnění uskutečnil, vystaví daňový doklad, kde oproti běžnému daňovému dokladu neuvede výši DPH – namísto toho uvede sdělení, že výši daně je povinen doplnit a přiznat plátce, pro kterého bylo plnění uskutečněno.
Režim přenesení daňové povinnosti je v zákoně o DPH upraven od 1.4.2011 v ustanoveních § 92a (obecná pravidla) a dále v § 92b až 92e.

2. Režim přenesení daňové povinnost ve stavebnictví

Stejně jako v případě režimu přenesení daňové povinnosti zavedeného od 1.4.2011, při dodání zlata (§ 92b zákona o DPH), dodání zboží uvedeného v příloze č. 5 (§ 92c zákona o DPH) a obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů (§ 92d zákona o DPH), budou i v případě aplikace tohoto režimu při poskytnutí stavebních prací (§ 92e zákona o DPH) platit obecná pravidla vymezená pro režim přenesení daňové povinnosti v ustanovení § 92a zákona o DPH.

2.1. Na koho se režim přenesení daňové povinnosti vztahuje

Obecně platí, že režim přenesení daňové povinnost se uplatní pouze mezi plátci DPH a to při poskytnutí plnění v tuzemsku (místo plnění je v ČR).
Uvedený režim je tedy povinen použít plátce (poskytovatel plnění), který poskytne vymezené stavební nebo montážní práce s místem plnění v tuzemsku jinému plátci (příjemci plnění) pro jeho ekonomickou činnost. Současně logicky platí, že v takovém případě má povinnost použít daný režim i plátce – příjemce plnění.

Režim přenesení daňové povinnosti se nepoužije pokud plátce poskytuje stavební nebo montážní práce příjemci plnění, který není plátcem DPH a samozřejmě i pokud neplátce poskytuje takové práce plátci.

Jde-li o podmínku plnění mezi plátci, je nutné upozornit, že předpokladem pro povinnost použít režim přenesení daňové povinnosti je skutečnost, že tyto osoby při uskutečnění daného plnění vystupují jako osoby povinné k dani, tj. v rámci své ekonomické činnosti. U stavebních prací jde pak zejména o to, že osoba, která zdanitelné plnění přijímá, vystupuje u daného plnění jako osoba povinná k dani.

Jestliže příjemce plnění (plátce) pořizuje přijaté zdanitelné plnění výlučně pro soukromou potřebu, nebo výlučně pro plnění, které není předmětem daně, není v postavení osoby povinné k dani a v tom případě se neuplatní režim přenesení daňové povinnosti – to znamená, že plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění, uplatní daň na výstupu, daň přizná a zaplatí (běžný mechanismus). Obdobně se neuplatní režim přenesení daňové povinnost pokud např. obec pořizuje plnění pro potřeby související výlučně s její činností při výkonu veřejné správy, při níž se nepovažuje za osobu povinnou k daní (viz § 5 odst. 3 zákona o DPH).

Z hlediska jistoty u poskytovatele plnění jde-li o správnost zdanění lze doporučit, aby příjemce plnění písemně prohlásil, že přijaté plnění použije výlučně pro účely, které nejsou předmětem daně resp. příjemce ve vztahu k danému plnění nevystupuje jako osoba povinná k dani.

Pokud je plnění třeba i jen z části přijímáno pro více účelů, například pro soukromou potřebu plátce a pro jeho ekonomickou činnost nebo pro smíšené účely veřejnoprávních a neziskových subjektů, přičemž část je pro účely, kdy příjemce vystupuje jako osoba povinná k dani, půjde o plnění podléhající celkově režimu přenesení daňové povinnosti.

Pro případy, kdy příjemce stavebních a montážních prací poskytnutých v tuzemsku je sice český neplátce, ale jde o osobu registrovanou k DPH v jiném členském státě nebo zahraniční osobu, je nutné upozornit na ust. § 94 odst. 16 zákona o DPH. Podle tohoto platí, že takováto osoba registrovaná k dani v jiném členském státě nebo zahraniční osoba povinná k dani, se coby příjemce tuzemských plnění zahrnovaných pod režim přenesení daňové povinnosti stává ze zákona českým plátcem a to již dnem poskytnutí předmětného plnění.

2.1.1 Povinnosti poskytovatele plnění v režimu přenesení daňové povinnosti

Poskytovatel stavebních a montážních prací má v rámci režimu přenesení daňové povinnosti na DPH povinnost:

• vystavit daňový doklad,

a to do 15 dnů ode dne uskutečnění zdanitelného plnění (§ 26 zákona o DPH) se všemi náležitostmi běžného daňového dokladu podle § 28 odst. 2 zákona o DPH (včetně sazby daně), ovšem s výjimkou výše daně. Na místo toho na vystaveném daňovém dokladu musí uvést sdělení, že výši daně je povinen doplnit a přiznat plátce, pro kterého je plnění uskutečněno

• vést evidenci o plněních poskytnutých v režimu přenesení daňové povinnosti a výpis z této evidence předložit správci daně (viz. bod 2.5.)
• vykázat poskytnutí těchto plnění v daňovém přiznání (řádek 25),

2.1.2 Povinnosti příjemce plnění v režimu přenesení daňové povinnosti

Plátce, který v rámci svých ekonomických činností přijímá službu stavebních a montážních prácí, která podléhá režimu přenesení daňové povinnosti má povinnost:

• přiznat a zaplatit daň

Příjemce plnění je povinen přiznat a zaplatit daň z přijatého plnění a to ke dni uskutečnění dotčeného zdanitelného plnění.
Při poskytnutí stavebních prací se jedná v zásadě o poskytnutí služby. Podle § 21 odst. 5 zákona o DPH je služba uskutečněna dnem jejího poskytnutí nebo dnem vystavení daňového dokladu (s výjimkou splátkového kalendáře nebo dokladu na přijatou úplatu), a to tím dnem, který nastane dříve.
Stavební práce jsou často poskytovány podle smlouvy o dílo, kdy se zdanitelné plnění podle § 21 odst. 6 písm. a) zákona o DPH považuje za uskutečněné dnem převzetí a předání díla nebo jeho dílčí části, nebo jsou stavební práce poskytovány jako dílčí plnění, které se podle § 21 odst. 9 zákona o DPH považuje za uskutečněné dnem uvedeným ve smlouvě.
Příjemce přiznává daň v daňovém přiznání (ř. 10 nebo 11) za příslušné zdaňovací období.

• doplnit daňový doklad

Příjemce plnění je povinen doplnit na daňovém dokladu obdrženém od poskytovatele výši daně. Příjemce odpovídá za správnost uvedené daně. V praxi to znamená, že bez ohledu na to, jakou sazbu daně uvedl na dokladu poskytovatel plnění, musí příjemce při výpočtu a doplnění výše daně vycházet ze správné (zákonu odpovídající) sazby.

• vést evidenci o plněních přijatých v režimu přenesení daňové povinnosti a výpis z této evidence předložit správci daně (viz. bod 2.5.)

Nárok na odpočet daně

Příjemce, který v rámci svých ekonomických činností přijímá plnění v podobě stavebních a montážních prácí, které podléhá režimu přenesení daňové povinnosti, má na jedné straně povinnost přiznat a zaplatit daň z tohoto plnění, na straně druhé je však současně oprávněn k odpočtu daně na vstupu z takto přijatého zdanitelného plnění. Tento nárok příjemce plnění se řídí obecnými podmínkami pro nárok na odpočet daně tak, jak jsou uvedeny v § 72 a následujících zákona o DPH.

Příjemci plnění vzniká nárok na odpočet daně okamžikem, kdy nastaly skutečnosti zakládající povinnost tuto daň přiznat. Vzhledem k tomu, že má příjemce plnění povinnost přiznat a zaplatit daň ke dni uskutečnění zdanitelného plnění, vzniká mu k tomuto dni také nárok na odpočet daně, který může v případě naplnění podmínek § 72 a násl. zákona o DPH uplatnit.

Samozřejmě platí, že pokud příjemce použije přijaté zdanitelné plnění jak pro účely, které zakládají nárok na odpočet daně, tak pro jiné účely (např. pro soukromou potřebu, pro uskutečnění osvobozených plnění bez nároku na odpočet aj.) uplatní nárok na odpočet daně v částečné výši. Shodně platí i navazující pravidla pro úpravy či krácení odpočtu.

2.2. Porušení režimu přenesení daňové povinnosti

Pokud poskytovatel plnění nepostupuje podle daného režimu přenesení daňové povinnosti a při uskutečnění zdanitelného plnění uplatní daň na výstupu a výši daně uvede na daňovém dokladu, nemá příjemce plnění nárok na odpočet daně uvedené na daňovém dokladu, protože je podle § 72 zákona o DPH oprávněn k odpočtu daně, kterou se rozumí daň, která je stanovena podle zákona o DPH, tedy pouze té daně, kterou sám přizná.

Poskytovatel plnění postupuje v takovém případě podle obecné zásady pro opravu výše daně podle § 43 zákona o DPH.

2.3. Stavební a montážní práce podléhající režimu přenesení daňové povinností

Režimu přenesení daňové povinnosti podle ust. § 92e zákona o DPH podléhá poskytnutí stavebních a montážních prací (bez ohledu na to, zda jde z hlediska vymezení dané zákonem o DPH o služby nebo dodání zboží s montáží), které podle sdělení ČSÚ odpovídají číselnému kódu klasifikace produkce CZ-CPA 41 až 43 platnému od 1.1.2008.

Klasifikace produkce (CZ-CPA) je dostupná na stránkách Českého statistického úřadu.

Kód CZ-CPA 41 – zahrnuje budovy a jejich výstavbu.
Patří sem také služby developerských subjektů v oblasti bytových a nebytových stavebních projektů.
Kód CZ-CPA 42 – inženýrské stavby a jejich výstavba.
Zároveň tento oddíl zahrnuje služby developerských subjektů v oblasti inženýrského stavitelství.
Kód CZ-CPA 43 – specializované stavební práce
tj. demoliční, průzkumné, elektroinstalační, instalatérské, topenářské, plynařské, truhlářské, malířské, obkladačské, sklenářské, pokrývačské, izolační, betonářské, zednické,…
a dále mj. montáž ocelových konstrukčních prvků, prefabrikovaných dílů, stavbu a demontáž lešení a pracovních plošin a také instalaci topení, výtahů, klimatizačních, ventilačních a chladících zařízení apod.

Příklady produkce související se stavebnictvím, které nepatří do číselného kódu 41–43 a nevztahuje se na ně tedy režim přenesení daňové povinnosti

• vrtné práce související s těžbou ropy a zemního plynu (09.10.11)
• zkušební vrty během důlní činnosti (09.90.1)
• instalace elektromotorů, generátorů a transformátorů v elektrárnách (33.20.50)
• údržba a opravy průmyslových kotlů (33.12.14)
• instalace, opravy a údržba průmyslových klimatizačních a chladících zařízení (33.12.18, 33.20.29)
• čištění komínů (81.22.13)
• montáž volně stojícího nábytku (95.24.10)
• pronájem lešení nezahrnující jeho postavení a demontáž (77.32.10)
• prefabrikované stavební dílce z betonu (23.61.12)
• beton připravený k lití (23.63.10)
• půjčování stavebních strojů a vybavení bez obsluhy (77.32.10)
• instalace průmyslových strojů a zařízení (33.2), instalace parních kotlů (kromě kotlů pro ústřední topení),
• instalace potrubních systémů v průmyslových závodech (33.20.11), instalace kancelářských a účetnických strojů (33.20.21)
• sanace a čištění zeminy, vody, vzduchu a budov (39.00.1)
• architektonické a inženýrské služby; technické zkoušky a analýzy (71)
• služby související s úpravou krajiny (81.30.10)

2.4. Stanovení výše daně, opravy, zálohy

Pokud ze zákona o DPH nevyplývá jinak, platí i pro zdanitelná plnění podléhající režimu přenesení daňové povinnosti pravidla zdaňování zakotvená v ostatních ustanoveních tohoto zákona.

Základ a sazba daně

I v režimu přenesení daňové povinnosti se tedy základ daně zdanitelného plnění stanoví podle obecných principů zákona o DPH, kdy základem daně je vše, co plátce jako úplatu obdržel nebo má obdržet za uskutečněné zdanitelné plnění od osoby, pro kterou je zdanitelné plnění uskutečněno, nebo od třetí osoby (blíže viz § 36 zákona o DPH). Pro určení správné sazby daně takového plnění platí pak § 47 příp. § 48 a 48a zákona o DPH.

Oprava základu daně

Obdobné platí ohledně oprav základu daně a výše daně: Nastanou-li ve vztahu ke zdanitelnému plnění, které podléhá režimu přenesení daňové povinnosti, skutečnosti, které zakládají povinnost opravy ve smyslu § 42, 43 zákona o DPH, provádí se oprava u těchto plnění.

Zálohy

V režimu „klasického“ zdanění, tj. mimo přenesení daňové povinnosti, jako zásada platí, že pokud není stanoveno jinak, plátce je povinen přiznat daň mj. i ke dni přijetí úplaty (zálohy), pokud ji přijme dřív než je uskutečněno zdanitelné plnění (viz § 21 odst. 1 zákona o DPH). V případě zdanitelných plnění podléhajících režimu přenesení daňové povinnosti se tato povinnost – tj. povinnost přiznat daň při přijetí úplaty (zálohy) neuplatní.

Poskytovatel plnění, který (po 31. 12. 2011) přijme zálohu na stavební práce, u nichž je povinen použít režim přenesení daňové povinnosti, ke dni přijetí úplaty daň na výstupu nepřizná, není ani povinen při přijetí takové úplaty vystavit daňový doklad. Tento bude vystavovat až při uskutečnění zdanitelného plnění.

Uplatnění režimu přenesení daňové povinnosti v případě přijetí úplaty (zálohy) před 1.lednem 2012, pokud k uskutečnění zdanitelného plnění dojde od 1.lednu 2012.

Pokud poskytovatel plnění obdržel do 31.12.2011 zálohu na poskytované stavební a montážní práce a z titulu takto přijaté úplaty mu vznikla povinnost přiznat daň na výstupu při přijetí úplaty (do konce roku 2011 mu vznikne, jde-li o situaci ve smyslu § 21 odst. 1 zákona o DPH), přičemž den uskutečnění takto dotčeného zdanitelného plnění nastane až po 31.12.2011, stanoví plátce základ daně podle § 37 odst. 3 zákona o DPH.

Od 1.ledna 2012 bude tedy v takových případech aplikován režim přenesení daňové povinnosti pouze u základu daně stanoveného dle § 37 odst. 3 zákona o DPH, tj. ze základu daně vypočteného jako rozdíl z celkového základu daně za zdanitelné plnění a základu daně z přijaté úplaty (tj. ze záloh přijatých v roce 2011).

Jde-li o úplaty /zálohy/ přijaté po 1.1.2012 a současně před uskutečněním zdanitelného plnění, k těmto se při zdaňování v rámci režimu přenesení daňové povinnosti nepřihlíží, (ve smyslu, že by z titulu jejich přijetí vznikala povinnost přiznat daň; tato vzniká až uskutečněním zdanitelného plnění).

Nutno ještě doplnit, že u poskytovatelů plnění, kteří nevedou účetnictví, platí obecně povinnost přiznat daň (až) ke dni uskutečnění zdanitelného plnění. Takovýto poskytovatel plnění (na rozdíl od plátce, který vede účetnictví) nemá povinnost přiznat daň z přijaté úplaty. Jestliže ke dni přijetí úplaty daň na výstupu nepřizná, nesmí vystavit daňový doklad při přijetí úplaty. Pokud tedy dojde k datu uskutečnění zdanitelného plnění u takovéhoto plátce po 31. 12.2011, a tento plátce nevyužil možnosti přiznat daň z přijaté úplaty, použije se režim přenesení daňové povinnosti v zásadě vždy na celý základ daně a to v sazbě platné pro příslušný rok, tj. v roce 2012 14 nebo 20 % .

2.5. Vedení evidence a výpis z evidence pro daňové účely podle § 92a zákona o DPH

Vzhledem k tomu, že jde o režim s pravidly zdanění odlišnými od obecného fungování stávajícího systému DPH, je dodavateli i odběrateli v této souvislosti uložena povinnost vést evidence pro daňové účely, ve které budou muset uvádět DIČ obchodního partnera, datum uskutečnění zdanitelného plnění, základ daně, rozsah a předmět plnění.

Výpis z předmětné evidence je plátce povinen podat ve lhůtě pro podání daňového přiznání, a to ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně.
Pokynem GFŘ-D-4 účinným od 1.4.2011 je stanovena povinnost podávat tento výpis elektronicky.

Nová XML struktura výpisu a aktualizovaná informace k výpisu z evidence pro daňové účely podle § 92a zákona o DPH pro zdaňovací období od 1.1.2012, bude zveřejněna ihned po zjištění nutných technických specifikací.

Výpis z evidence bude z hlediska obsahu v podstatě kopírovat zákonem nadefinované požadavky. V aplikaci pro elektronické podání resp. v příslušné datové zprávě budou tak vyplňovány následující údaje:

DIČ odběratele/příjemce a DIČ dodavatele/poskytovatele:

Dodavatel/poskytovatel uvede na každém řádku samostatně za každé zdanitelné plnění daňové identifikační číslo jednotlivého odběratele/příjemce.
Odběratel/příjemce uvede na každém řádku samostatně za každé zdanitelné plnění daňové identifikační číslo dodavatele/poskytovatele.

Kód předmětu plnění:

Uvede se (u EPO vybere z číselníku) jednomístný kód – v případě stavebních a montážních prací půjde o kód č. 4
4: jedná-li se o zdanitelné plnění podle § 92e – stavební a montážní práce

Datum uskutečnění zdanitelného plnění:
Uvede se datum uskutečnění zdanitelného plnění podle daňového dokladu.

Základ daně:

Uvede se základ daně každého zdanitelného plnění uskutečněného v režimu přenesení povinnosti (každé plnění se uvede na samostatném „řádku“, zaokrouhlení na celé koruny).
Celkovou částku všech uskutečněných plnění v režimu přenesení daňové povinnosti za dané zdaňovací období uvede dodavatel/poskytovatel zároveň na ř. 25 daňového přiznání.
Celkovou částku všech přijatých plnění v režimu přenesení daňové povinnosti za dané zdaňovací období uvede odběratel/příjemce zároveň na ř. 10 nebo 11 daňového přiznání.

Rozsah plnění:

Pro kód 4 – stavební a montážní práce, rozsah plnění vyplňován nebude.

Režim přenesení daňové povinnosti bude uplatněn při poskytnutí služeb vymezených statistickou klasifikací produkce (CZ-CPA původně SKP) platnou k 1.1.2008, a sice jejími číselnými kódy 41 až 43. Číselník SKP je přístupný na webu Českého statistického úřadu. Režim přenesení daňové povinnosti podle §92a zákona o DPH se uplatní pouze v případech, kdy odběratel i dodavatel jsou osoby registrované k dani.

Podle přechodných ustanovení byl doplněn následující postup pro poskytnuté zálohy v roce 2011. Při vyúčtování bude uplatněn postup, kdy dodavatel služeb uvede na daňovém dokladu základ daně ve výši rozdílu mezi celkovou cenou a již zaplacenými a zdaněnými zálohami. Z tohoto základu daně pak odběratel přizná daň v rámci uplatnění zvláštního režimu. Bohužel přechodná ustanovení neřeší postup při přeplatku záloh.

Bohužel existuje v současné době více nevyjasněných otázek, které, jak předpokládáme, bude Ministerstvo financí doplňovat výklady k dané problematice. Jako velmi komplikované se dále jeví i rozlišení mezi dodáním zboží a poskytnutí služby, přičemž režim přenesení daňové povinnosti se uplatní pouze u služeb, u zboží bude použit standardní režim dodání zboží. Lze předpokládat, že daňová správa přijme podobný výklad jako u poskytnutí snížené sazby daně podle §48 a §48a, tj. za poskytnutí služby se považují dodávky zboží s montáží (např. dodání kuchyňské linky s montáží).

Stejně jako v případě již v praxi zavedeného režimu přenesení daňové povinnosti v případě odpadů a emisních povolenek i u dodání stavebních prací budou povinni dodavatelé stavebních prací odevzdávat spolu s daňovým přiznáním i evidenci o uskutečněných plnění podléhajícím režimu přenesení daně.

V případě zájmu o bližší informace kontaktujte autora článku, nebo osobu, s kterou spolupracujete v naší společnosti.

Stanislav Štípek, odborný poradce

Tel.: +420 379 733 516
E-mail: stanislav.stipek@moorestephens.cz

Vznikaly často dohady, jak aplikovat § 42 zákona o DPH na tuto situaci. Existoval v odborné veřejnosti taktéž rozpor, zda lze aplikovat závěr judikatury SDEU (C-317/94 Elida Gibbs Ltd. a C-427/98 Komise v. Německo).

Tyto dohady má za úkol odstranit nový Koordinační výbor ze dne 14.9.2011, kde Generální finanční ředitelství (dále jen „GFŘ“) zveřejňuje svůj názor na tuto problematiku.

GFŘ je mimo jiné toho názoru, že při snížení základu daně na základě vyplacení nepřímého bonusu se i v tomto případě aplikuje ustanovení § 42 odst. 1 písm b)  zákona o DPH. Poskytovatel nepřímého bonusu musí být schopen prokázat, že snížením základu daně v důsledku jeho vyplacení nedochází k narušení neutrality systému DPH, tedy neoprávněnému snížení základu daně. Je na poskytovateli nepřímého bonusu, aby si vytvořil takový systém evidence a zajistil takové důkazní prostředky, aby toto důkazní břemeno unesl, když se rozhodl pro aplikaci takovéhoto druhu podpory prodeje.

Dálě GFŘ uvádí, že Ust. § 74 ZDPH lze s ohledem na obecné vymezení § 42 zákona o DPH aplikovat i na příjemce nepřímého bonusu (konečného spotřebitele), pokud je plátcem daně, a uplatnil odpočet daně u jím přijatého, nepřímým bonusem dotčeného zdanitelného plnění. Nelze uznat, že v tomto případě dochází u konečného spotřebitele, tj. příjemce nepřímého bonusu, k právní nejistotě. Tento příjemce nepřímého bonusu má k dispozici veškeré informace k tomu, aby mohl opravu odpočtu daně provést.

Vzhledem k šíršímu rozsahu této problematiky a obsáhlejšímu komentáři GFŘ neváhejte kontaktovat autora článku, nebo osobu, s kterou spolupracujete v naší společnosti. Rádi vám poskytneme bližší komentář k dané problematice.

Jiří Jandečka, partner, daňový poradce 

Tel.: +420 379 733 511
E-mail: jiri.jandecka@moorestephens.cz

Přesto se mnozí z nás setkali s mnoha nepříjemnými povinnostmi tohoto druhu ještě udělené dle zákona 337/1992 Sb.  Bohužel dosavadní judikatura nahlížela na tato rozhodnutí jako na rozhodnutí, která ve smyslu § 65 správního řádu soudního nejsou přezkoumatelné ve správním soudnictví. Převrat nastal ovšem v sedmém senátu Nejvyššího správního soudu (7 Afs 14/2010-73), který se obrátil na rozšířený senát Nejvyššího správního soudu. Rozšířený senát 23. srpna 2011 došel k závěru, že se jedná o rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1) správního řádu soudního, které podléhá přezkoumání soudem.

Výše uvedené proto otevřelo prostor k odstranění nadměrnému zatěžování poplatníků záznamními povinnostmi všeho druhu.

V případě zájmu o bližší informace kontaktujte autora článku, nebo osobu, s kterou spolupracujete v naší společnosti.

Jiří Jandečka, partner, daňový poradce 

Tel.: +420 379 733 511
E-mail: jiri.jandecka@moorestephens.cz

V novele byly zapracovány změny u tzv. plošných staveb, které bylo nutné po rozhodnutí soudů upravit. Poplatník musí proto odpovědně zařadit plošnou stavbu buď jako plochu zpevněnou, nebo jako stavbu. Pro zpevněné plochy jsou zavedeny nové sazby, které se pohybují v rozmezí 1 Kč až 5 Kč za metr čtvereční. Sazba je odvislá od druhu podnikání. Zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2012.

V případě zájmu o bližší informace kontaktujte autora článku, nebo osobu, s kterou spolupracujete v naší společnosti.

Jiří Jandečka, partner, daňový poradce 

Tel.: +420 379 733 511
E-mail: jiri.jandecka@moorestephens.cz

Ekologické zdroje energie

Novela zákona o daních z příjmů výrazně zkomplikovala život investorům do ekologických zdrojů. Zrušila například osvobození příjmů plynoucích z ekologických zdrojů energie, a to jak pro fyzické tak právnické osoby. Zrušené osvobození se týká nejen zařízení uvedených do provozu v roce 2011, ale i před tímto rokem.

Další změnou je například zpřísnění podmínek pro daňové odpisování zákonem definovaného hmotného majetku pořízeného k výrobě elektřiny ze slunečního záření nebo prodloužení lhůt pro uznatelnost nájemného z finančního leasingu tohoto majetku. V obou případech došlo mimo jiné k prodloužení doby uplatnění částek do nákladů, ať ve formě daňových odpisů či nájemného, a to na dobu 240 měsíců.  

V souvislosti se všemi změnami, které výrazně dopadly na subjekty podnikající v tomto odvětví, je nutné pečlivě zvážit dopady rozhodnutí týkající se případného vzdání, či nevzdání osvobození příjmů z provozu solárních zařízení v daňovém přiznání za rok 2010. Námi provedené výpočty ukazují, že v některých případech je vzdání se osvobození příjmů za rok 2010 výrazně výhodnější z daňového hlediska než toto osvobození v daňovém přiznání využít.

Metoda komponentního odpisování

Účetní předpisy umožňují od roku 2010 zvolit si pro určitý hmotný majetek metodu tzv. komponentního odpisování. Tato metoda, kterou upravují také Mezinárodní účetní standardy, umožňuje rozdělit jeden hmotný majetek na části (komponenty) s různou dobou použitelnosti a tedy i rozdílnou dobou účetního odpisování. Dle novely zákona o daních z příjmů se však k této účetní metodě odpisování nepřihlídne pro daňové účely (tento majetek je nutné nadále daňově odpisovat jako jeden majetek), což pro poplatníky znamená nezapomenout tuto skutečnost zohlednit v přiznání k dani z příjmů.

Finanční leasing

Další výraznou změnou je stanovení minimální doby nájmu u finančního leasingu i pro majetek zařazený ve 4., 5. a 6. odpisové skupině, kdy nájemné musí trvat alespoň po období, po které se tento majetek daňově odpisuje. V případě finančního leasingu nemovitostí zůstala zachována podmínka minimální doby nájmu 30 let. U hmotného movitého majetku zařazeného ve 2. a 3. odpisové skupině lze dobu nájmu zkrátit až o 6 měsíců.

Při nesplnění podmínek pro uplatnění nájemného do daňově uznatelných nákladů nebude již nutné podat dodatečné přiznání k dani z příjmů za předchozí období, ve kterých byly splátky považovány za daňově uznatelné. Ke zdanění dojde v roce, kdy došlo k porušení podmínek.

Odpis pohledávek

Dle novely zákona není možné daňově odepsat pohledávku nabytou bezúplatně nebo vzniklou mezi spojenými osobami. Současně novelou došlo ke zrušení jedné z podmínek pro uplatnění daňového odpisu pohledávky, kdy podle předcházející úpravy zákona se muselo jednat o pohledávku, ke které bylo možné tvořit daňové opravné položky dle zákona o rezervách.  Nově tak je možné, v případě splnění ostatních podmínek, daňově odepsat také pohledávku, která není řešena soudně.

Prodej pozemku

K důležité změně dochází v případě prodeje pozemku, kdy jako daňově uznatelný náklad je možné uplatnit hodnotu pozemku, a to i oceněnou reprodukční pořizovací cenou, do výše jeho příjmů z prodeje.  Zákon v minulosti jasně neřešil, jakou cenu použít, pokud prodaný pozemek byl oceněn v reprodukční pořizovací ceně, což je například případ pozemku pořízeného darem.

Zahraniční penzijní připojištění

Novela zákona umožňuje odečíst částku 12 000 Kč od základu daně z příjmů fyzických osob z penzijního pojištění sjednaného u zahraniční instituce penzijního pojištění se sídlem v EU, Norsku nebo na Islandu.

Transferové ceny (obvyklé ceny)

Obvyklých cen se novela zákona o daních z příjmů téměř nedotkla, když pomineme vypuštění úpravy týkající se vztahu mezi zaměstnavatelem a odborovou organizací v případě poskytnutí místnosti organizaci s nezbytným vybavením nutným na její provoz. Nicméně zůstat v klidu by se nemuselo vyplatit. V poslední době zaznamenáváme výrazný nárůst kontrol ze strany finančních úřadů v případě subjektů, které mají transakce se spřízněnými subjekty (ať tuzemskými nebo zahraničními). Pozadu nezůstala ani legislativa, kde vedle nově vydaných tuzemských pokynů k transferovým cenám a dokumentaci došlo také v roce 2011 ke schválení dodatku pokynu Rady EU k problematice poskytovaných vybraných služeb mezi podniky ve skupině. Tento pokyn se zabývá například fakturací tzv. shareholder costs a obdobných plnění (zda tyto náklady má nést mateřská nebo dceřiná společnost). Je otázkou, jak se k tomuto pokynu postaví Ministerstvo financí ČR, jelikož transakce popisované v daném pokynu Rady EU je nutně vždy podrobně posoudit především u příjemce těchto služeb z hlediska stanovení daňové uznatelnosti nebo neuznatelnosti nákladů.  

Bohužel poplatníci zatím obvykle nevěnují dostatečnou pozornost problematice transferových cen a často nejsou připraveni na případnou daňovou kontrolu těchto cen. Chybí jim zpravidla předem vypracovaná interní dokumentace k transferovým cenám, která by jim výrazně usnadnila pozici při kontrole. Přitom zpracování této dokumentace předem do ,,šuplíku˝ jednak snižuje riziko společnosti a jejího managementu v případě daňové kontroly a jednak může být dle našich zkušeností v některých případech použito při optimalizaci toku transakcí nebo struktury společností ve skupině.

V případě zájmu o bližší informace kontaktujte prosím autora článku nebo osobu, se kterou spolupracujete v naší společnosti.        

Robert Jurka, partner, daňový poradce 

Tel.: +420 255 708 311
E-mail: robert.jurka@moorestephens.cz

V souvislosti se změnou pravidel pro provádění oprav základu daně a výše daně ve smyslu ustanovení § 42 zákona č. 235/2004 Sb., o DPH (dále jen „ZDPH“), jsou opakovaně pokládány dotazy a rozdílné výkladové argumentace týkající se tzv. bonusů a skont poskytovaných v rámci dodavatelsko-odběratelských obchodních vztahů. Oprava základu daně a výše daně při snížení základu daně po uskutečnění zdanitelného plnění byla doposud nepovinná. Novela ZDPH účinná od 1.4.2011 však s ohledem na požadavek závazné unijní úpravy (Směrnice o DPH) zavedla povinnost provádění oprav základu daně a výše daně. S ohledem na uvedené Generální finanční ředitelství (dále jen „GFŘ“), po projednání s Ministerstvem financí, provedlo detailnější rozbor dotčené problematiky, na jehož základě se vydává následující informace, která slouží k ujednocení výkladových východisek pro budoucí aplikace zmíněného ustanovení a problematiky:

Předmětem posouzení dopadů do DPH jsou tzv. skonta, slevy či bonusy. Tyto se v praxi vyskytují pod různými označeními a definicemi, což však nic nemění na jejich společné věcné podstatě. GFŘ je toho názoru, že není v zásadě rozdíl, zda se jedná o poskytnutí skonta či bonusu (dále jen „bonusy“), ale je vždy rozhodující, zda mají resp. jsou poskytovány jednoznačně ve vazbě na již uskutečněné zdanitelné plnění nebo soubor uskutečněných zdanitelných plnění za určitou část uplynulého období. V takovýchto případech je plátce – oproti minulé právní úpravě – vždy povinen provést opravu základu a výše daně.

O právě uvedenou situaci půjde např. když dodavatel vyplatil podle smluvního ujednání odběrateli tzv. bonus ve výši 4 % z celkové ceny zboží dle faktur vystavených za odběr zboží v uplynulém kalendářním čtvrtletí. Podle smluvených podmínek tento bonus odběrateli náleží pokud v daném kalendářním čtvrtletí od dodavatele odebere zboží minimálně za 5 mil. Kč.

O uvedenou situaci půjde i v případě, kdy se dodavatel zavázal vyplatit odběrateli tzv. roční bonus ve výši 240.000,- a to tehdy pokud, odběratel uskuteční u v daném roce odběr zboží min. ve výši 6 mil Kč.

O případ, kdy bonus představuje faktickou slevu z již uskutečněných zdanitelných plnění a tedy důvod pro opravu dle § 42 ZDPH půjde nesporně i v případě bonusu za včasnou platbu, kdy např. dodavatel poskytne odběrateli bonus (slevu) ve výši 5 % z fakturované ceny zboží, pokud odběratel zaplatí do 7 dnů od vystavení faktury.

Provedení opravy

Pokud měl plátce u původního zdanitelného plnění povinnost vystavit daňový doklad, je povinen v případě opravy základu daně a výše daně vystavit opravný daňový doklad. Tento musí vystavit do 15 dnů ode dne zjištění skutečností rozhodných pro provedení opravy. Jestliže plátce neměl povinnost u původního zdanitelného plnění vystavit daňový doklad, provede ve stejné lhůtě opravu v evidenci pro daňové účely.

Opravný daňový doklad musí obsahovat údaje vymezené zákonem – § 45 odst. 1 zákona o DPH. V případě, že se konkrétní důvod či skutečnost zakládající povinnost opravy týká více zdanitelných plnění, může plátce vystavit opravný daňový doklad podle § 45 odst. 2 zákona o DPH (dále jen „souhrnný doklad“). S ohledem na dosavadní praxi a nadměrné obtíže, které vzhledem k ní mohou vzniknout, lze při respektování principů opravy základu daně a vazby na původní opravovaná zdanitelná plnění, v případě tohoto souhrnného dokladu přijmout vstřícnější náhled na požadavek naplnění některých náležitostí tohoto dokladu. Jmenovitě ohledně referencí na původní daňové doklady lze akceptovat i jen rámcové vymezení původních zdanitelných plnění v souhrnném opravném dokladu, a to tak, aby vazby na původní zdanitelná plnění byly určitelné (např. daňové doklady vystavené v určitém časovém období nebo číselná řada daňových dokladů od – do). Rozdíly mezi opraveným základem daně a základem daně u původních zdanitelných plnění lze u souhrnného dokladu uvést souhrnně za všechna opravovaná zdanitelná plnění. V případě opravy více zdanitelných plnění s rozdílnými sazbami daně lze rozdíly uvést souhrnně, avšak rozděleně dle jednotlivých sazeb daně. Plátce však musí být schopen konkrétně prokázat správnost opraveného základu daně a výše daně a to ve vazbě na údaje uvedené v opravném daňovém dokladu (smlouvami, původními daň.doklady, evidencí pro daňové účely atd.).

Do záběru problematiky oprav základu daně a výše daně v případě tzv. bonusů spadá samozřejmě i povinnost provedení odpovídající opravy odpočtu daně na straně odběratele. Odběratel je povinen v těchto případech opravit odpočet daně a to ve zdaňovacím období, kdy se dozvěděl o okolnostech rozhodných pro vznik povinnosti ji provést – tj. v zásadě bez ohledu na doručení opravného daňového dokladu. Opravu odpočtu plátce prokazuje opravným daňovým dokladem nebo jiným dokladem souvisejícím s opravou nebo jiným způsobem např. smlouvami, (§ 74 zákona o DPH).

V případě zájmu o bližší informace kontaktujte autora článku, nebo osobu, s kterou spolupracujete v naší společnosti. 

Michal Daňsa, partner, daňový poradce 

Tel.: +420 255 708 311
E-mail: michal.dansa@moorestephens.cz