Obchod se zbožím mezi členskými státy EU ve vztahu k QUICK FIXES v České republice

24.5.2019

Opatření rychlé nápravy neboli QUICK FIXES mají za cíl sjednotit pravidla pro B2B obchody se zbožím v rámci EU. Česká republika již započala proces implementace legislativy EU ve vztahu ke QUICK FIXES do českého zákona o DPH. Změny oproti současné úpravě budou v České republice významné zejména pro zacházení se zbožím v režimu call-off stock. Ostatní změny upřesňují nebo doplňují dosavadní praxi.

Dle platné směrnice Rady EU č. 2018/1910 a prováděcího nařízení Rady EU č. 2018/1912 (dále jen „Evropská legislativa“) se aplikují QUICK FIXES pro následující oblasti:

  1. konsignační sklady (dále jen „call-off stock“),
  2. přiřazování přepravy u řetězových obchodů,
  3. ověřování DIČ odběratele prostřednictvím aplikace VIES a důraz na správné vykazování a podávání souhrnného hlášení,
  4. prokazování osvobození od DPH u intrakomunitárního dodání zboží.

Evropská komise dne 26. 9. 2019 vydala draft vysvětlujících poznámek ke QUICK FIXES. Dle mých informací tento draft již nebude měněn.

Níže uvádím srovnání současného stavu, který bude platit nejméně do 31. prosince 2019, a stavu od 1. ledna 2020.

Na úvod bych rád zmínil, že dle dosavadní praxe i v případě, že se implementace QUICK FIXES do českého zákona o DPH zpozdí, bude mít český plátce i osoba registrovaná k dani v JČS EU možnost využívat přímých účinků Evropské legislativy.

Ad a) Call-off stock

Tento režim je vhodné nastavit v případě, že se chcete vyhnout registraci k DPH v jiném členském státě EU a splňujete základní podmínku, tj. dodáváte zboží do skladu v JČS EU pro předem známého (známé) odběratele, který (kteří) si toto zboží následně postupně odebírá (odebírají).

V současném znění zákona o DPH je pouze jeden stručný odstavec věnující se této problematice. Na výkladu tohoto ustanovení a správní praxi se dohodli zástupci daňových poradců a finanční správy na pravidelném jednání Koordinačního výboru v roce 2004.

Dle tohoto výkladu (zjednodušeně):

Od 1. ledna 2020 výše uvedený výklad přestane být aplikován. Dle připravované novely zákona o DPH by měla od Nového roku začít platit v nezměněném znění Evropská legislativa v této problematice.

Stručně:

Ad b) Přiřazování přepravy u řetězových obchodů

Řetězovým obchodem se rozumí transakce, kdy během jedné přepravy je zboží přeprodáno více než jednou. Nejběžnějším takovým obchodem je třístranný obchod (jedna přeprava, 3 subjekty, 2 prodeje), nicméně vyskytují se i vícestranné obchody.

Současné znění zákona o DPH neobsahuje žádné ustanovení upřesňující přiřazování přepravy u řetězových obchodů.

Tento stav nahrává jak finanční správě ve sporných případech, tak podvodníkům při nepřehledném přeprodávání zboží v rámci jedné přepravy. Hlavní vodítko dává pouze judikatura Soudního dvora EU (C-245/04 EMAG, C-430/09 Euro Tyre, C-386/16 Toridas apod.). Nicméně, ve sporných případech se vedou mnohaleté soudní spory, při kterých bývá i zajišťován majetek českých plátců DPH.

Dle navrhované novely zákona o DPH budou od 1. ledna 2020 aplikovány pravidla dané Evropskou legislativou.

Přeprava v rámci řetězových obchodů bude přiřazena k transakci mezi dodavatelem a prostředníkem. Pouze v případě, že prostředník sdělí dodavateli své DIČ pro účely DPH, které mu bylo přiděleno členským státem zahájení odeslání nebo přepravy, se přeprava přiřadí až k dodání tímto prostředníkem. Prostředníkem se rozumí osoba, která není prvním dodavatelem ani posledním odběratelem a zboží odesílá nebo přepravuje sám, nebo jím zmocněná třetí osoba.

Ad c) Ověřování DIČ prostřednictvím aplikace VIES

Český zákon o DPH již od přistoupení České republiky do EU (2004) obsahuje podmínku, že dodavatel je oprávněn osvobodit intrakomunitární dodání zboží z České republiky pouze pro osobu registrovanou k dani v jiném členském státě EU.

Z toho vyplývá, že ověřování DIČ odběratelů prostřednictvím aplikace VIES je hmotně-právní podmínkou v České republice již v současnosti.

Pouze v případě výjimečných případů, které se shodují s judikáty Soudního dvora EU (např. C-24/15 Ploecki nebo C-587/10 VSTR), by se dalo odchýlit od této povinnosti. Toto odchýlení by však zřejmě bylo potvrzeno až při soudním řízením.

Od 1. ledna 2020 se v českém zákoně o DPH v tomto ohledu nic nezmění.

Důraz na správné vykazování a podávání souhrnného hlášení

Vedle současných hmotně-právních podmínek pro osvobození dodání zboží do jiného členského státu EU přibude nová podmínka – včasné a správné vykazování v souhrnném hlášení.

V současném znění je pochybení ve vykazování souhrnného hlášení chápáno jako procesní přestupek, který lze jednoduše zhojit.

Od nového roku se může stát, že osvobození u dodání zboží do JČS EU bude toto osvobození z důvodu nevykázání v souhrnném hlášení neuznáno. Toto nebude hrozit v případě formálních drobných chyb a také v případě jednoměsíčního opožděného vykázání.

Ad d) Prokazování osvobození od DPH u intrakomunitárního dodání zboží

Současnou správní praxi tvoří zejména česká judikatura. V současném znění zákona o DPH najdeme pouze zmínku o tom, že intrakomunitární dodání zboží lze prokázat čestným prohlášením pořizovatele. Nicméně, dle české judikatury toto čestné prohlášení slouží pouze jako podpůrný důkazný prostředek.

Nejběžnější akceptované důkazy finanční správou jsou mezinárodně uznávané přepravní dokumenty – např. CMR dokument.

V případě rizikovějších intrakomunitárních dodávek, tj. při

se doporučuje být velmi obezřetný. Bohužel česká judikatura ani finanční správa neposkytuje metodiku, jak postupovat ani jaké dokumenty jsou dostatečné pro uplatnění osvobození. Jedno je však jisté. V případě nedostatečné obhajoby skutečnosti, že zboží bylo skutečně přepraveno přes hranice, toto osvobození bude zpětně zamítnuto a bude doměřeno české DPH vč. souvisejících sankcí. Opatření rychlé nápravy nám bohužel v těchto případech nadále nepomáhá, zaměřuje se zejména na případy, kdy si dodavatel nebo odběratel najme logistickou firmu.

Od 1. ledna 2020 bude muset česká finanční správa vždy akceptovat dokumenty vyjmenované v úvodu zmíněném prováděcím nařízení pro prokázání přepravy mezi členskými státy, tj. alespoň buď 2 dokumenty pod písmenem a) nebo jeden dokument pod písmenem a) a jeden pod písmenem b), které jsou vydány třemi nezávislými subjekty:

  1. dokumenty týkající se odeslání nebo přepravy zboží, jako je podepsaný doklad nebo nákladní list CMR, náložný list, faktura za leteckou přepravu, faktura od dopravce zboží;
  2. jiné dokumenty: i) pojistka vztahující se na odeslání nebo přepravu zboží nebo bankovní doklady prokazující úhradu za odeslání nebo přepravu zboží; ii) úřední dokumenty vydané orgánem veřejné moci, například notářem, potvrzující ukončení přepravy zboží v členském státě určení; iii) potvrzení skladovatele v členském státě určení o převzetí zboží potvrzující skladování zboží v tomto členském státě.“

Nicméně je nutné zdůraznit, že v případě, že tyto dokumenty nezískáte, řádně potvrzený přepravní dokument CMR je stále dostačující důkazní prostředek pro prokázání překročení pomyslných hranic.

 




Další články autora Petr Linx



© 2019 Moore Stephens. Všechna práva vyhrazena. Mapa stránek Politika ochrany soukromí Design by aboutblank - creative web design