Lze mít v daních po deseti letech definitivní klid?

16.11.2019

Právě dobíhají tzv. „hybridní zdaňovací období“, ve kterých maximální prekluzivní lhůtu pro stanovení daně ovlivňuje úprava jak starého, tak nového daňového řádu. Na straně jedné stojí názor, že běžící lhůty musí doběhnout v režimu starého daňového řádu, tzn. jejich běh může být narušen a nekonečně prodlužován, na straně druhé je názor opačný, a sice že lhůty se budou posuzovat již podle nového daňového řádu a tedy běží v jednom kuse a uplynutím deseti let skončí. Soudy se v poslední době přiklání k výkladu, který je pro daňové subjekty příznivý – deset let je strop.

Jak jsem již  zmínil v úvodu, právě dobíhají tzv. „hybridní zdaňovací období“. Zákonodárce dal v novém daňovém řádu najevo, že desetiletá lhůta je skutečně desetiletá, a není možné ji do nekonečna prodlužovat tak, jak to bylo dříve. Jinými slovy, i když zákon umožňuje prodlužovat tříletou lhůtu pro stanovení daně, není možné se tímto prodlužováním dostat za horizont deseti let.

Právně (a svými důsledky) zajímavé situace, které se týkají běhu této lhůty, se objevují až nyní – deset let po přijetí nového daňového řádu. Dobíhá totiž desetiletá prekluzivní lhůta za zdaňovací období let 2008 a 2009. Tato jsou perfektním příkladem tzv. „hybridních období“, neboť lhůta pro vyměření (resp. stanovení) daně započala běžet za účinnosti zákona o správě daní a poplatků a skončí svůj běh za účinnosti daňového řádu. Jaký režim tedy mají tyto lhůty?

Přechodná ustanovení daňového řádu na tento problém pamatují. Stanoví, že okamžik počátku běhu lhůty je zachován podle starého daňového řádu, ovšem běh samotný a případné okolnosti, které mají vliv na běh této lhůty, se budou posuzovat již podle nového daňového řádu. Okolností, která dle staré právní úpravy prodlužovala maximální desetiletou prekluzivní lhůtu, bylo typicky zahájení soudního řízení správního vztahujícího se k předmětné daňové povinnosti. Podle daňového řádu zahájení soudního řízení nemá na délku maximální desetileté prekluzivní lhůty žádný vliv – lhůty běží nerušeně dál, a okamžikem uplynutí deseti let skončí.

Hlediskem, podle kterého zjistíme, zdali má soudní řízení vliv na běh lhůty pro stanovení daně, je časový okamžik, kdy k zahájení řízení před soudem dojde. Pakliže bylo řízení zahájeno až po 1. lednu 2011 (po nabytí účinnosti daňového řádu), nebude trvání tohoto řízení ovlivňovat maximální desetiletou prekluzivní lhůtu. V takovém případě tedy platí: „deset let a konec“. Složitější situace nastane, pokud došlo k zahájení soudního řízení před 1. lednem 2011. Tam se jednoznačný závěr vyslovený výše neuplatní.

V praxi se setkáváme s přístupem správce daně, který výše uvedené závěry, podpořené judikaturou tuzemských soudů, ne zcela vždy respektuje, a i přes uplynutí deseti let vede daňová řízení. Dejme mu zřetelně najevo, že kde neběží prekluzivní lhůta, tam ani správce daně nebere.




Další články autora Jiří Svoboda

© 2019 Moore Stephens. Všechna práva vyhrazena. Mapa stránek Politika ochrany soukromí Design by aboutblank - creative web design