Miniseriál 8 nejvýznamnějších změn v DPH pro 2019 – Aktualizace

8.11.2018

Na přelomu roku jsem Vám v 8 dílech představil nejzásadnější témata z připravovaných změn v oblasti DPH nejenom pro rok 2019. Jelikož se v mezidobí objevily nové skutečnosti jak ve výkladech, tak i legislativě, provedl jsem nezbytnou aktualizaci dílů věnujících se jednatelům a poukazům.

Přehled témat:

 

Díl 1. Opravy základu daně u nedobytných pohledávek

Český zákonodárce pod tlakem Soudního dvora EU (zejména rozsudky C-330/95 Goldsmiths a C-246/16 Enzo Di Maura) bude umožňovat opravit základ daně u s vysokou pravděpodobností nedobytných pohledávek.

V současné době je umožněno upravit základ daně pouze u přesně vymezených pohledávek v insolvenčním řízení za dlužníky, na které byl prohlášen konkurz (§ 44 ZDPH). Od účinnosti novely zákona o DPH ve 2019 se tento výčet velmi rozšiřuje a již se dostává do souladu se čl. 90 směrnice EU o DPH. Zjednodušeně řečeno, správce daně by měl vybrat pouze tu DPH, která byla dodavateli skutečně uhrazena odběratelem. V nových § 46 – 46g ZDPH budou popsány případy a podmínky, kdy budete moci snížit základ daně u pohledávek, které Vám odběratelé zcela nebo zčásti neuhradí.

Cílem tohoto příspěvku není detailní rozbor navrhovaných paragrafů, ale představení všech plnění, na které se tyto opravy budou vztahovat. Dále si dovolím přidat především upozornění na různé zákeřnosti, které se musí vzít v úvahu při uplatňování tohoto pozitivního instrumentu.

Hned na úvod bych rád zmínil přechodná ustanovení. Zákonodárce určuje, že až nově započatá řízení po účinnosti této novely umožní opravy základu daně dle nových pravidel. Pro praxi to znamená, že správce daně nebude chtít umožnit opravu základu daně u pohledávek vymáhaných v exekučních řízeních, insolvenčních řízeních či řízeních o pozůstalosti, které započaly před účinnosti této novely.

Začnu netradičně případy, kdy můžeme na opravu základu daně zapomenout:

  1. Věřitel a dlužník jsou nebo ke dni uskutečnění zdanitelného plnění byli:
    • kapitálově spojenými osobami (25 % základního kapitálu či hlasovacích práv),
    • osobami blízkými,
    • společníky téže společnosti a toto plnění bylo uskutečněno na základě příslušné společenské smlouvy.
  2. Dlužník byl ke dni uzavření smlouvy související s danou pohledávkou nespolehlivým plátcem nebo osobou.
  3. Dlužník není věřiteli dostatečně znám.
  4. Věřitel nejpozději k datu dodání zboží nebo poskytnutí služby věděl, vědět měl a mohl, že zdanitelné plnění nebude řádně zaplaceno.
  5. Dlužník přestal být plátcem.

Zákeřnosti skrývající se v okruzích zapovězených pohledávek:

Výčet pohledávek, u kterých budete moci opravit základ daně:

  1. Jsou vymáhány v exekučním řízení podle exekučního řádu a od vydání prvního exekučního příkazu v tomto řízení uplynuly nejméně 2 roky.
  2. Byly vymáhány v exekučním řízení podle exekučního řádu, které skončilo zastavením pro nemajetnost dlužníka.
  3. V insolvenčním řízení se k nim přihlíží a insolvenční soud:
    • rozhodl o prohlášení konkursu nebo o přeměně reorganizace v konkurs,
    • ze zprávy pro oddlužení je zřejmé, že pohledávka nebude zcela nebo zčásti uspokojena,
    • zastavení insolvenčního řízení, pokud je z rozhodnutí zřejmé, že majetek dlužníka je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující.
  4. Z výsledku skončeného řízení o pozůstalosti je zřejmé, že nebudou zcela nebo zčásti uspokojeny.
  5. U takových pohledávek, u kterých bylo zahájeno a dosud neskončilo řízení podle a) až d), ale dosud nenastaly všechny skutečnosti rozhodné pro provedení opravy základu daně a uplynulo 5 let od konce zdaňovacího období, ve kterém se uskutečnilo zdanitelné plnění.

Zákeřnosti skrývající se ve výčtu pohledávek:

Lhůta pro provedení opravy základu daně jsou 3 roky od konce zdaňovacího období, ve kterém:

  1. se uskutečnilo zdanitelné plnění, nebo
  2. došlo k převzetí celkového díla, a to v případě, že byla poskytována dílčí plnění.

Tato lhůta neběží po dobu exekučního řízení, insolvenčního řízení, řízení o pozůstalosti a správního, soudního nebo rozhodčího řízení vedeného za účelem nebo v souvislosti se vznikem exekučního titulu, dále od zahájení likvidace dlužníka do zahájení insolvenčního řízení.

Zákeřnosti skrývající se ve lhůtě pro opravu základu daně:

Výše opravy základu daně se zdá být jasná. Většinou se bude rovnat základu daně u nedobytné pohledávky.

Zákeřnosti skrývající se ve stanovení částky pro opravu základu daně:

Oprava základu daně v případě nedobytné pohledávky se považuje za samostatné zdanitelné plnění, které je uskutečněno zjednodušeně:

Z pohledu státní pokladny je to velmi výhodné nastavení. Opravný daňový doklad se vystavuje do 30 dnů ode dne zjištění skutečností, na základě kterých se rozhodl tuto opravu provést (splnění podmínek pro možnost opravu provést ve lhůtě pro opravu), nebo je povinen tuto opravu provést (změna kvalifikovaného odhadu, změna hodnoty pohledávky, následné zrušení opravy).

Zákeřnosti skrývající se ve stanovení dne uskutečnění opravy základu daně:

Na závěr bych rád uvedl, že se nejedná o libovůli zákonodárce, který by chtěl zpříjemnit život plátcům, ale o doplnění chybějících procesních ustanovení dle požadavků Soudního dvora EU. Bez této novely by se plátci mohli domáhat přímého účinku směrnice EU o DPH, a to v širším rozsahu, než je navrhováno. Rád bych také zopakoval, že nevidím žádnou překážku pro uplatňování těchto práv i před účinností této novely. Rozbory čl. 90 směrnice EU o DPH a zásady neutrality a proporcionality v ustálené judikatuře Soudního dvora EU mluví jasnou řečí.

_______________________________________________________________

Díl 2. Jednoúčelové vs. víceúčelové poukazy vs. slevové kupóny

Součástí novely o DPH je podrobnější úprava zacházení s poukazy (vouchery). Členské státy EU mají za úkol implementovat směrnici Rady (EU) č. 2016/1065, kterou se mění směrnice Rady (EU) č. 2006/112/ES, pokud jde o zacházení s poukazy, a to do 31. 12. 2018. V případě, že členský stát EU implementaci nestihne, plátce se může dovolávat přímého účinku od 1. 1. 2019 nebo v případě, že je pro něj tuzemská legislativa příznivější, může postupovat samozřejmě dle lokálních předpisů.

Český zákonodárce začal s legislativní úpravou nestandardně v předstihu. Od 1. 7. 2017 se setkáváme s § 20a, který je následován rozsáhlou informací GFŘ. Do 30. 6. 2017 správce daně požadoval odvedení DPH z každé přijaté úplaty kromě kaucí bez ohledu na skutečnost, zda bylo nebo nebylo známo, na jaké plnění bude přijatá záloha použita. Na základě judikátu ESD C-419/02 BUPA HOSPITALS se začalo toto zjednodušené posuzování konečně měnit.

Proč popisuji režim DPH u záloh? U jednodušších transakcí se pojem záloha dá přirovnat k platbě za poukaz (voucher).

Poukazem se pro účely daně z přidané hodnoty rozumí listina (anglicky instrument),

  1. se kterou je spojena povinnost ji přijmout jako úplatu nebo část úplaty za dodání zboží nebo poskytnutí služby a
  2. na níž nebo v jejíž související dokumentaci jsou uvedeny tyto údaje:
  3. zboží, které má být dodáno, nebo služba, která má být poskytnuta, nebo
  4. osoba, která má uskutečnit dodání tohoto zboží nebo poskytnutí této služby.

Definice jednorázového poukazu je následující:

Jednoúčelovým poukazem se pro účely daně z přidané hodnoty rozumí poukaz, u kterého jsou v okamžiku jeho vydání o dodání zboží nebo poskytnutí služby, na které se vztahuje, známy alespoň tyto údaje:

  1. sazba daně v případě zdanitelného plnění nebo skutečnost, že se jedná o plnění osvobozené od daně, a
  2. místo plnění.

Víceúčelovým poukazem se pro účely daně z přidané hodnoty rozumí poukaz jiný než jednoúčelový poukaz.

Rád bych zde uvedl, že stravenky se budou považovat za víceúčelové poukazy.

 

STRAVENKY

Rád bych zde uvedl, že stravenky se (zřejmě) považují za víceúčelové poukazy v případě, že lze za tento poukaz obdržet zboží nebo služby v odlišných sazbách daně. V případě, že lze za stravenky pořídit zboží nebo služby pouze v jedné sazbě daně, jedná se (zřejmě) o jednoúčelový poukaz. GFŘ chystá samostatnou informaci k poukazům, kde snad vysvětlí všechny nejasnosti v této oblasti.

 

JEDNOÚČELOVÉ POUKAZY

V případě, že emitent jednoúčelového poukazu je ta samá osoba jako poskytovatel služby nebo dodavatel zboží, převod tohoto poukazu se považuje za dodání zboží nebo poskytnutí služby ke dni převodu tohoto poukazu. Samotné uplatnění poukazu na zaplacení ceny plnění se již nepovažuje za dodání zboží nebo poskytnutí služby.

V případě, že emitent jednoúčelového poukazu je jiná osoba než poskytovatel služby nebo dodavatel zboží, opět platí, že při převodu jednoúčelového poukazu nastává dodání zboží nebo poskytnutí služby, a dále nastává právní fikce, že při uplatnění tohoto poukazu dochází k dodání zboží nebo poskytnutí služby emitentovi. Tato elementární konstrukce v dosavadním znění zákona o DPH chyběla. V případě přijetí poukazu jako částečné úplaty se tato konstrukce samozřejmě použije pouze pro tuto část úplaty.

Než se jednoúčelový poukaz dostane ke konečnému spotřebiteli, může být různě přeprodáván. Tady bych rád upozornil, že u každého úplatného převodu plátcem musí být uplatněna daň. Zároveň lze uplatnit nárok na odpočet v případě splnění obecných podmínek (použití pro ekonomickou činnost, mít daňový doklad apod.). Avšak v případě, že plátce, který si uplatnit nárok na odpočet DPH, tento jednorázový poukaz nevyčerpá nebo dál nepřevede (třeba z důvodu exspirace), musí uplatněný nárok na odpočet opravit za období, kdy se o této skutečnosti dozvěděl. Lhůta pro povinnou opravu nároku na odpočet daně je maximálně 3 roky a začíná běžet od konce zdaňovacího období, ve kterém plátce mohl nárok na původní odpočet daně uplatnit nejdříve. Po této lhůtě tato povinnost zaniká.

Pro úplnost dodávám, že v případě bezúplatného převodu jednoúčelového poukazu splňujícího podmínky pro dárky malé hodnoty (pro ekonomické účely do 500 Kč dle § 13 odst. 9 zákona o DPH) se DPH neodvádí. V případě bezúplatného převodu jednoúčelového poukazu nesplňujícího tyto podmínky se DPH na výstupu uplatní.

 

VÍCEÚČELOVÉ POUKAZY

Převod víceúčelového poukazu se pro účely DPH nepovažuje za dodání zboží nebo poskytnutí služby. Z toho vyplývá, že se čeká až na uplatnění (čerpání) tohoto poukazu. Až po jeho uplatnění dochází k dodání zboží či poskytnutí služeb.

Základem daně je částka, kterou za víceúčelový poukaz uhradil nebo má uhradit konečný spotřebitel, a to bez daně. Jestliže poukaz nebo jeho část uhradila třetí osoba (např. zaměstnavatel), tato úhrada třetí osoby rovněž vstupuje do této částky. Pouze pokud tato částka není známa, je pro základ daně určující peněžní částka uvedená na tomto poukazu nebo na související dokumentaci, snížená o příslušnou daň.

Příklad, kdy je známa částka úhrady za víceúčelový poukaz:

Příklad, kdy není známa částka úhrady za víceúčelový poukaz:

V případě, že je víceúčelový poukaz použit pouze pro část úplaty, pro zbylou část úplaty se použijí běžná pravidla pro stanovení základu daně.

Příklad v případě částečné úhrady víceúčelovým poukazem (známe částku úhrady za poukaz):

Příklad v případě částečné úhrady víceúčelovým poukazem (neznáme částku úhrady za poukaz):

Služby vztahující se k převodu víceúčelového poukazu se považují za samostatné služby, které podléhají obecným pravidlům. V případě např. propagačních nebo distribučních služeb vzniklých v přímé souvislosti s víceúčelovým poukazem se budou tyto služby fakturovat samostatně.

 

SLEVOVÉ KUPÓNY

Nová úprava pro poukazy se nevztahuje na slevové kupóny.

Největší problém v praxi bude správně rozlišit, zdali se jedná o poukaz nebo slevu. Touto problematikou se mimo jiné bude zabývat připravovaná informace Generálního finančního ředitelství.

Vždy bude záležet na smluvním ujednání. Pro ilustraci vám uvedu jeden složitější případ v několika variantách:

_______________________________________________________________

Díl 3. DPH u nemovitých věcí

Tento článek si klade ambiciózně hned tři cíle:

Naopak se nebudu zabývat sazbami DPH ve vztahu k sociálnímu bydlení. Plánovaná novela v tomto hledisku nechystá žádné změny. Nejen tuto problematiku podrobně řeší Informace GFŘ z 21. 12. 2015.

 

1. NEJPALČIVĚJŠÍ PROBLÉMY U DODÁNÍ NEMOVITÉ VĚCI A PRONÁJMU

 

A) Podstatná změna stavby

Zákon o DPH je ve svém § 56 docela jasný. Zjednodušeně lze říci, že osvobozeně od DPH můžeme prodat vybranou nemovitou věc po 5 letech od

Rád bych upozornil na případ, kdy se budete chystat prodat starou budovu, ve které Vám např. před rokem zkolaudovali tzv. podstatnou změnu. Dodání takovéto stavby nebude osvobozeno od DPH!

Podstatnou změnou se dle uvedené Informace GFŘ rozumí:

Pouze opakuji, musí se jednat o stavební úpravy, které podléhají kolaudaci (popř. ohlášení). Podstatná změna startuje znovu 5-letý test pro možnost uplatnění osvobození.

Pro úplnost k termínu „první kolaudace“. Cituji z pěkného a stručného článku svého kolegy Jana Tecla nejen k problematice první kolaudace a stavebních pozemků, který si můžete přečíst zde:

„Za první kolaudační souhlas považuje Finanční správa ten kolaudační souhlas, který umožňuje současné využívání nemovité věci, tudíž se může jednat o druhý nebo i třetí kolaudační souhlas (přitom z pohledu Finanční správy jde o první kolaudační souhlas). Jedná se například o situace, kdy byla nemovitost kolaudována jako bytový dům a nyní po drobných úpravách (nebo bez žádných úprav) dochází k rekolaudaci na hotel. Od okamžiku nové kolaudace se tak začíná počítat nová 5-letá lhůta.

Odborná veřejnost poukazuje na skutečnost, že znovuzavedení lhůty by dle euro-komfortního výkladu mělo nastat pouze v případě, že nové kolaudační rozhodnutí je uděleno v souvislosti se stavební úpravou dotčené budovy. Pouze administrativní změna účelu využití budovy by neměla opětovně zahájit pětiletou testovací lhůtu pro možnost osvobodit dodání nemovitosti. Finanční správa nicméně připouští, že pouhé formální administrativní úkony a změny pojmů (změna zastaralého pojmu „dům pro přestárlé a chudé“ na pojem „domov pro seniory“) nejsou považovány za první (respektive další) kolaudační rozhodnutí, a proto se k nim při počítání lhůty pro využití osvobození nepřihlíží.“

 

B) Úprava odpočtu DPH z technického zhodnocení

Ještě se zmíním o úpravách odpočtů DPH. V případě, že jste v minulosti (po 1. 1. 2012) provedli na nemovité věci technické zhodnocení, uplatnili si nárok na odpočet DPH, a prodáte tuto nemovitou věc v režimu osvobození od DPH bez nároku na odpočet, je nutnost několik desetin takto uplatněného odpočtu DPH vrátit!

Příklad:

V prosinci 2018 se dokončí technické zhodnocení na skladovací hale za 1,21 mil. Kč (ZD 1,0 mil. Kč; DPH 210 tis. Kč – uplatní se plný nárok na odpočet). Toto technické zhodnocení nepodléhá kolaudaci, tudíž se nepovažuje za podstatnou změnu stavby. Hala má kolaudaci např. z roku 2010. V lednu 2019 se prodá tato stavba kupujícímu, který je plátcem DPH a neposkytl písemný souhlas s tím, že lze použít režim zdanění dle § 56 odst. 5 zákona o DPH. V tomto případě se hala musí prodat v režimu osvobození od DPH bez nároku na odpočet.

V případě, že máte zařazeno technické zhodnocení na budově či jednotce po 1. 1. 2012, u kterého jste si uplatnili odpočet DPH, moje doporučení je využít možnost zdanění tohoto prodeje, samozřejmě pouze v případě, je-li to možné.

 

C) Dodání pozemku

Asi největší problém je u dodávání pozemků. V souladu s evropskou legislativou u dodání stavebního pozemku nelze uplatnit osvobození od DPH. Dle zákona o DPH se za stavební pozemek rozumí pozemek:

Výše uvedená Informace GFŘ vysvětluje tento paragraf velmi extenzivně. Můj názor je, že se správce daně snaží udělat z valné většiny pozemků v ČR stavební pozemky, aby se co nejvíce zdaňovalo, což ale určitě není smyslem tohoto osvobození. Z tohoto důvodu doporučuji vždy při samostatném dodávání pozemku ověřit s daňovým poradcem, jestli lze nebo nelze uplatnit osvobození od DPH.

 

D) Nájem nemovité věci

Stále platí, že plátce daně při dlouhodobém pronájmu nemovité věci jinému plátci, může uplatnit daň. Proč by to dělal?

 

2. NAVRHOVANÉ ZMĚNY PRO 2019

Současný návrh novely DPH bohužel nepřináší žádný velký systémový posun. Zákonodárce především reaguje na judikaturu a zpřesňuje definice, avšak také přináší jednu nepříjemnou povinnost pro plátce v podobě sledování významných oprav.

 

A) Upřesnění počátku běhu 5-leté lhůty

V případě, že se dle novely stavebního zákona (účinnost 1. 1. 2018) nevydává kolaudační souhlas nebo rozhodnutí (ohlášení), a dále obecně ve všech případech dodání nemovitých věcí nevyžadujících kolaudační souhlas nebo kolaudační rozhodnutí se za den, kdy započne běžet 5-letá lhůta, bude považovat ten den, kdy bylo započato první užívání stavby.

V případě, že se na nemovité věci nepodléhající kolaudačnímu souhlasu či rozhodnutí provede tzv. podstatná změna, běh lhůty startuje znova od započetí užívání této nemovité věci po podstatné změně. Je možné, že podstatná změna bude podléhat kolaudačnímu souhlasu či rozhodnutí – v tomto případě lhůta startuje od této skutečnosti.

V praxi to znamená, že osvobození od DPH lze uplatnit u prodeje nemovitých věcí, které nepodléhají kolaudačnímu souhlasu či ohlášení, až po 5 letech od prvního užívání takovéto stavby nebo její podstatné změně.

 

B) Ubytovací služby nejsou dlouhodobým nájmem

To, že ubytování nelze osvobodit od DPH, platí i v současném znění. Zákonodárce se nejspíše rozhodl tento fakt zdůraznit v souvislosti s rozšiřováním sdílené ekonomiky.

 

C) Věcné břemeno

Na základě judikatury Soudního dvora EU (C-326/99 Goed Wonen) v případě, že jsou naplněny znaky nájmu, tak se nájmem rozumí také zřízení, trvání nebo zánik věcného břemene zřízeného za úplatu k nemovité věci.

 

D) Opravy nad 200 tis. Kč

V zákoně o DPH nám zřejmě přibude nový § 78da, který rozšíří povinnost sledovat významné opravy na nemovitých věcech. Významnou opravou se rozumí oprava přesahující 200 tis. Kč bez daně.

V případě, že dojde k převodu nemovité věci v režimu osvobození od daně bez nároku na odpočet během lhůty pro provedení úpravy a byl uplatněn nárok na odpočet z významné opravy, musí se několik desetin tohoto odpočtu vrátit. Lhůta pro provedení této korekce je 10 let, což znamená, že bude nutné 10 let evidovat tyto významné opravy pro každou nemovitost.

Limit se bude posuzovat vždy samostatně za každou dokončenou akci, tudíž například oprava oken za 150 tis. Kč a oprava střechy za 100 tis. Kč by se nemusely nadále sledovat, i když budou dokončeny v jednom zdaňovacím období. Pouze bych rád upozornil, že toto ustanovení nelze obcházet například rozdělením fakturace apod.

Příklad:

V prosinci 2019 bude dokončena výměna oken na budově za 363 tis. Kč (ZD 300 tis. Kč; DPH 63 tis. Kč – uplatněn krácený nárok na odpočet). Zákon o účetnictví nepovažuje tuto akci za technické zhodnocení, zaúčtováno např. na účet 511. V lednu 2020 se uskuteční prodej této budovy kupujícímu, který je plátcem DPH a neposkytl písemný souhlas s tím, že lze použít režim zdanění dle § 56 odst. 5 zákona o DPH. V tomto případě se musí prodat budova v režimu osvobození od DPH bez nároku na odpočet.

Tato povinnost začne platit pro opravy provedené po účinnosti novely.

 

3. OMEZENÍ ZDAŇOVANÉHO PRONÁJMU OD 2021

Nerad straším takto dopředu, ale pravdou je, že tato změna je také součástí schvalovaného daňového balíčku.

Jedná se o omezení zdaňování pronájmu u následujících nemovitých věcí. Od roku 2021 se již plátce nebude moci rozhodnout, že u nájmu vyjmenované nemovité věci jinému plátci pro účely uskutečňování jeho ekonomické činnosti uplatní daň. Jedná se o nájem:

  1. stavby rodinného domu podle právních předpisů upravujících katastr nemovitostí,
  2. obytného prostoru (např. byt),
  3. jednotky, která nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru,
  4. stavby, v nichž je alespoň 60 % podlahové plochy této stavby nebo části stavby, je-li pronajímaná tato část, tvořeno obytným prostorem,
  5. pozemku, jehož součástí je stavba rodinného domu, obytný prostor nebo stavba podle písmene d), s níž je tento pozemek pronajímán,
  6. práva stavby, jehož součástí je stavba rodinného domu nebo stavba podle písmene d), s níž je právo stavby pronajímáno.

Příklady

Vývoj v oblasti DPH u nemovitých věcí je velmi dynamický. Jelikož se jedná většinou o významné částky, doporučuji bedlivě sledovat režimy DPH v souvislosti s nemovitými věcmi jak u přijatých plněních, tak plněních uskutečněných. Pro optimální nastavení je mimo jiné také vhodné předpovídat budoucí využití nemovité věci a budoucí investice do nemovitých věcí. Na závěr si neodpustím moje moudro, které se bohužel zformovalo praxí – nevědomost ale i přílišná opatrnost plátce má za následek pouze zbytečné finanční ztráty.

_____________________________________________________________

Díl 4. FINANČNÍ vs. OPERATIVNÍ LEASING aneb pozor na pronájem movité věci

POJEM NAKLÁDAT SE ZBOŽÍM JAKO VLASTNÍK

Nejdříve považuji za nutné připomenout, že DPH se na přechod vlastnictví k věci dívá vlastním pohledem. Je to především z důvodu harmonizace DPH v rámci EU. Kdyby si každý členský stát mohl určovat přechod vlastnictví k věci po svém, byl by v tom velký zmatek.

Český zákon o DPH ve svém § 13 odst. 1 přebírá tuto definici: Dodáním zboží se pro účely tohoto zákona rozumí převod práva nakládat se zbožím jako vlastník. Např. při splátkovém prodeji se kupující stane právním vlastníkem věci až po zaplacení poslední splátky, avšak z pohledu DPH je dodání uskutečněno hned při předání věci, kdy samozřejmě také vznikne povinnost přiznat a uhradit DPH.

 

FINANČNÍ LEASING DLE SOUČASNÉ SPRÁVNÍ PRAXE

V zákoně o DPH má dodání movité věci prostřednictvím finančního leasingu svou úpravu.

Do 30. 6. 2017 se za dodání movitého majetku také považovalo přenechání zboží vlastníkem k užití na základě smlouvy, pokud je ujednáno, že vlastník užívaného zboží převede vlastnické právo k němu na jeho uživatele. Od 1. 7. 2017 se drobně změnila definice a dle současného znění § 13 odst. 3 písm. d) zákona o DPH se za dodání movitého majetku také považuje přenechání zboží k užití na základě smlouvy, pokud je ujednáno, že vlastnické právo k užívanému zboží bude převedeno na jeho uživatele.

Tato definice se snaží přiblížit definici dle čl. 14 odst. 2 písm. b) směrnice EU o DPH, tj. …za dodání zboží se považuje skutečné předání zboží na základě smlouvy o nájmu zboží na dobu určitou nebo o prodeji zboží s odložením platby, v níže je stanoveno, že za obvyklých okolností bude vlastnické právo převedeno nejpozději k okamžiku zaplacení poslední splátky.

Dle dostupných informací k novele zákona o DPH s účinností k 1. 7. 2017 se však postoj českého správce daně k finančnímu leasingu nezměnil, navzdory tomu, že se již vědělo o parametrech „převratného“ judikátu Soudního dvora EU C-164/16 Mercedes-Benz Financial Services. K tomuto judikátu se vrátím o pár vět později.

Chtěl bych opět připomenout, že v případě nesouladu českého zákona o DPH se směrnicí EU o DPH si může plátce DPH vybrat, dle jakého předpisu bude postupovat. Správce daně takovou možnost nemá, ten se musí řídit výhradně českým zákonem o DPH a případně dle svého výkladu tohoto zákona.

Česká správní praxe má k finančnímu leasingu movité věci velmi benevolentní přístup. Stačí jí, že je ve smlouvě ujednána možnost odkupu, nikoli povinnost odkupu, a již není naplněna definice dle § 13 odst. 3 písm. d) zákona o DPH a tak nedochází k dodání zboží (leasingovou) společností při přenechání movitého majetku uživateli. Tudíž ve výsledku je valná většina smluv na finanční leasing považována z pohledu DPH za prostý pronájem movitého majetku (operativní leasing).

Pro (leasingovou) společnost je tento přístup výhodný. Nemusí odvádět celou částku DPH hned při přenechání zboží uživateli a odvádí DPH postupně v délce trvání smluvního vztahu podle pravidel DPH pro poskytování služeb tohoto typu.

 

JUDIKÁT SD EU C-164/16 MERCEDES-BENZ FINANCIAL SERVICES

Tento judikát potvrzuje, že DPH se vždy dívá na podstatu transakce, nikoli pouze na formální ujednání smluvních stran takovéto transakce.

Britská společnost nabízela tři typy smluv (názvy smluv jsou upraveny pro lepší pochopení):

  1. Operativní leasing bez jakékoli možnosti odkupu vozidla.
  2. Finanční leasing, kde se celková částka odvedených měsíčních plateb zpravidla rovná celkové kupní ceně vozidla spolu s náklady na financování. K nabytí vlastnictví je nutno při ukončení smlouvy uhradit pouze částku v nepatrné výši („náklady na opci“). Avšak opce nemusí být využita za určitých podmínek.
  3. Hybridní leasingová smlouva, kde jsou měsíční splátky zpravidla nižší než u smlouvy pro finanční leasing, takže jejich celková výše činí přibližně pouze 60 % kupní ceny vozidla včetně nákladů na financování. Pokud si uživatel přeje využít opce odkupu vozidla, musí proto ještě uhradit přibližně 40 % kupní ceny. Tato „vyvazující“ částka má představovat odhadovanou průměrnou zbytkovou hodnotu vozidla na konci smlouvy. Zákazník je tři měsíce před skončením smlouvy dotázán, zda chce využít opce. Podle zjištění předkládajícího soudu využívá opci odkupu vozidla přibližně polovina nájemců.

SD EU nemá pochyby, že u operativního leasingu se jedná o poskytování služeb. SD EU dále konstatuje, že pokud lze z finančních smluvních podmínek vyvodit, že využití opce se jeví jako jediná ekonomicky rozumná volba, kterou bude moci nájemce v daném okamžiku učinit, je-li smlouva plněna až do konce (např. pokud součet všech uhrazených splátek bude téměř rovný pořizovací ceně předmětu pronájmu), jedná se o dodání zboží dle čl. 14 odst. 2 písm. b) směrnice EU o DPH. Hybridní leasingová smlouva by se měla z tohoto důvodu považovat za operativní leasing.

 

FINANČNÍ LEASING PO NOVELE DPH V ROCE 2019

Po účinnosti novely zákona o DPH se nám definice pro dodání zboží prostřednictvím finančního leasingu ještě více přibližuje definici dle směrnice EU o DPH. Její znění bude:

„Přenechání zboží k užití na základě smlouvy, pokud je ujednáno a ke dni uzavření této smlouvy je zřejmé, že vlastnické právo k užívanému zboží bude za obvyklých okolností převedeno na jeho uživatele.“

Důvodová zpráva sice přímo netvrdí, že správce daně mění svou dlouholetou správní praxi. Nejspíše nechtějí přiznat, že celou dobu byla tato praxe v jasném nesouladu s evropskou legislativou. Nicméně, v důvodové zprávě je velmi podrobně popsán již zmíněný judikát, na který se zákonodárce odkazuje při přípravě novelizovaného ustanovení. Z toho je zřejmé, že po účinnosti novely se již plátce DPH nebude moci odvolávat na nesoulad mezi českou a evropskou legislativu v tomto ohledu.

Na závěr bych rád uvedl to nejpodstatnější. Výše uvedený nový postoj správce daně bude uplatňován až u smluv uzavřených po 31. 12. 2019. Rád bych doplnil, že musí zároveň před tímto datem dojít nejen k uzavření smlouvy, ale také k předání movité věci uživateli, aby se nová úprava opravdu neaplikovala.

Při uzavírání nových nájemných smluv s opcí na odkup pronajímané movité věci doporučuji provést podrobnou analýzu, zda-li se nejedná o dodání zboží v okamžiku předání věci uživateli, během něhož také vznikne povinnost přiznat a uhradit DPH z celé hodnoty tohoto plnění. Pro společnost poskytující takovéto plnění to může znamenat výrazný zásah do jejího cash-flow.

_____________________________________________________________

Díl 5. Jednatel jako samostatná osoba povinná k dani

Mnoho povyku pro nic. I takto by se dal shrnout průběh legislativního procesu ohledně změny postavení jednatelů pro účely DPH.

Nejprve hrozilo, že český zákon o DPH bude následovat českou judikaturu a evropskou definici vymezení pojmu osoby povinné k dani. To by znamenalo přičítání příjmů z výkonu činnosti jednatele do obratu a po překročení tohoto obratu by museli čeští jednatelé fakturovat svoji odměnu s DPH. V případě, že by jednatelé již byli plátci DPH, fakturování odměny jednatele s DPH na výstupu by muselo být provedeno již od 04/2019.

Jelikož správce daně nesynchronizoval všechny své procesy a na tak zásadní změnu není v současné době připraven (zejména sladění s daní z příjmů), jednoduchým poslaneckým návrhem upravil změnu a vše poběží jako doposud.

V praxi to znamená, že jednatel si může nadále vybrat, zdali bude pro účely DPH považován za osobu povinnou k dani nebo naopak nadále zůstane mimo působnost českého zákona o DPH.

JEDNATEL JAKO OSOBA POVINNÁ K DANI DLE NSS

Vše odstartovaly rozsudky NSS, zejména 2 Afs 100/2016, které zdůrazňují, že podle českých předpisů výkon funkce jednatele naplňuje znaky samostatně vykonávané ekonomické činnosti, a tudíž je jednatel osobou povinnou k dani pro účely DPH.

Nicméně i již zmíněný rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR (NSS) zmiňuje, že dokud se nezmění současné znění českého zákona o DPH, jednatel si může vybrat, zdali se chce považovat za osobu povinnou k dani, nebo ne.

OSOBA POVINNÁ K DANI DLE ČESKÉ ZÁKONA O DPH

Současné znění § 5 odst. 1 uvádí, že osobou povinnou k dani je fyzická nebo právnická osoba, která samostatně uskutečňuje ekonomické činnosti. V definici ekonomické činnosti pod odstavcem 2 máme v současném znění, že za ekonomickou činnost se nepovažují dle českého zákona o DPH činnosti osob, které jsou zdaňovány jako příjmy ze závislé činnosti podle zákona o dani z příjmů.

Díky tomuto znění si může jednatel vybrat, zdali se bude považovat za osobu povinnou k dani dle závěrů NSS, což by znamenalo se v určitých ustanovených řídit českým zákonem o DPH, nebo zůstane v režimu, zjednodušeně řečeno, mimo DPH, tj. osobou nepovinnou k dani na základě odkazu na zákon o dani z příjmů.

V návrhu novely zákona o DPH tento odkaz zmizel. V důvodové zprávě správce daně neuvedl, jak by si představoval vývoj správní praxe po této změně. Jediný logický závěr je, že by se aplikovaly závěry NSS. Český jednatel by se v tomto případě vždy považoval za osobu povinnou k dani.

Asi bych měl také dodat, že nějaké formální znění smlouvy s jednatelem, nebo podle jakého českého práva je smlouva uzavřena, DPH vůbec nezajímá.

CO BY HROZILO

Rád bych na začátek uvedl, že se jedná především o české jednatele s bydlištěm v ČR, popř. s místem podnikání v ČR. Plátcem DPH v ČR z důvodu překročení obratu (1 mil. Kč za 12 po sobě jdoucích měsíců) se totiž může stát pouze osoba povinná k dani se sídlem v tuzemsku.

Sídlo v tuzemsku u osoby povinné k dani je adresa místa jejího vedení. Nemá-li fyzická osoba místo svého vedení, rozumí se sídlem u této osoby místo jejího pobytu dle § 4 odst. 1 písm. i) zákona o DPH. Samotný pobyt u fyzické osoby se stanovuje trochu obtížněji – může to být buď adresa vedená v registru obyvatel nebo místo, kde se obvykle tato osoba zdržuje. Lze alespoň jednoznačně uzavřít, že jednatel ze zahraničí, který má adresu bydliště a zároveň se obvykle zdržuje v zahraničí, se nemusí starat o překročení obratu pro povinnou registraci k českému DPH.

  1. Tady vzniká zajímavý problém. Jelikož i zahraniční jednatel by se mohl považovat za osobu povinnou k dani v ČR (bez nutnosti sledovat obrat pro účely DPH), je možné, že správce daně by chtěl požadovat po příjemci této „služby“ (česká společnost) přiznat a zaplatit DPH, tj. v režimu reverse-charge. Místo plnění je v ČR, poskytovatel je osoba povinná k dani se sídlem v zahraničí. Proč by ne? Samozřejmě by byl přiznán související nárok na odpočet po splnění obecných podmínek.

Takže sledovat obrat by museli určitě čeští jednatelé. Rád bych upozornil, že se nemusí sčítat pouze výše uvedené odměny za jednatelství.

  1. V případě, že jednatel pronajímá nemovité věci v ČR osvobozeně od daně, počítá se i tento příjem do obratu. Uskutečňuje-li pouze tyto činnosti, registrovat se nemusí ani po překročení obratu. Avšak v případě, že např. za čtvrtletí vyfakturuje tento jednatel 990 tis. Kč na pronájmu a poté obdrží 20 tis. Kč jako odměnu za jednatele, stane se plátcem od 1. dne druhého měsíce následujícího po měsíci, ve kterém tento jednatel překročil obrat. To samé platí pro finanční, penzijní a pojišťovací činnosti.

V případě, že by jednatel měl odměny pouze za jednatelství, musel by sledovat případné překročení obratu pro povinnou registraci k DPH (1 mil. Kč). Rád bych uvedl, že je pro tyto účely vždy důležité sčítat správné částky.

  1. Základ daně (úplata bez daně) je totiž vše, co má osoba povinná k dani / plátce obdržet. Tudíž to znamená vč. všech benefitů a náhrad – stravenky, soukromé používání automobilu, cestovní náhrady apod.

Moje domněnka, že správce daně by nejraději zachoval status quo a nechal vše při starém, se vyplnila. Pár (nejen) mých postřehů:

  1. Správce daně nechce zřejmě jít přímo proti NSS a také eurokonfortnímu výkladu osoby povinné k dani.
  2. Tato nová úprava by měla dopadnout nejenom na jednatele. Např. členové představenstva či dozorčích orgánů jsou v obdobném postavení.
  3. Správce daně nemůže ignorovat například NKÚ, který se bude zajímat, proč finanční úřady nevybraly DPH z odměn statutárních orgánů od bank (nemají určitě plný nárok na odpočet).
  4. Daň z příjmů fyzických osob zatím nechce ani slyšet o možnosti, že se tento příjem přesune z § 6 (závislá činnost) do § 7 (příjmy z podnikání). Jaká tedy bude hrubá mzda (vč. DPH nebo bez)? Jak pohled bude mít sociální a zdravotní pojištění pro stanovení vyměřovacích základů?
  5. Jelikož by si společnost nemohla nárokovat DPH bez daňového dokladu, začnou lítat faktury od jednatelů do finančního oddělení. Občas ale není žádoucí, aby se vědělo, jaké odměny náleží jednatelům nebo kolik se jim vyplatilo na cestovních náhradách apod.

ZÁVĚR

Jak již bylo zmíněno, i po 1. dubnu 2019 zůstává status quo. Jednatel si může vybrat, zdali bude pro účely DPH považován za osobu povinnou k dani či nikoli. Jedná se o příznivou informaci. Čeští jednatelé se nemusí obávat povinného odvodu DPH z odměn za výkon své činnosti pro společnost. Prozatím.

_____________________________________________________________

Díl 6. Služby spojené s vývozem a dovozem zboží

Rozsudek Soudního dvora EU (SDEU) C-288/16 ze dne 29. 6. 2017, který se vztahoval na osvobození služeb přímo vázaných na vývoz a dovoz dle čl. 146 odst. 1 písm. e) směrnice č. 2006/112/ES, o DPH (v českém zákoně o DPH se to týká § 69), znamenal trochu přehnanou reakci českého správce daně.

Od 1. 7. 2017 máme v českém zákoně o DPH nejspíše odlišný pohled na služby přepravy a na ostatní služby vázané na vývoz a dovoz zboží. Tuto nelogičnost se snaží negovat Informace Generálního finančního ředitelství (GFŘ), podle které se postupuje u přepravy stejně jako u ostatních služeb, a to od 1. 3. 2018. Ale všichni víme, že zákon má větší váhu než jakákoli informace. Po novele již zákon o DPH bude obsahovat obecně služby vázané na vývoz a dovoz, tj. přeprava se dostane naroveň ostatním službám (např. celní formality, nakládka, vykládka, ostraha).

Jak to tak bývá, když zákonodárce něco ušije horkou jehlou, musí se význam poté náročně vysvětlovat jak odborné veřejnosti, tak zejména samotným plátcům. Proto Komora daňových poradců připravila Koordinační výbor, který měl za cíl vysvětlit terminologii a především na příkladech upřesnit, co správce daně chce osvobozovat, a co ne. Což se myslím povedlo a od 20. 6. 2018 víme, kdo a v jakém případě může uplatnit osvobození u služeb spojených s vývozem a dovozem.

U služeb spojených s vývozem zboží platí a bude platit, že musí existovat přímá vazba na vývoz zboží dle § 66 zákona o DPH a již zmíněného judikátu SDEU, tj. poskytnutí takovýchto služeb svým předmětem musí přispívat ke skutečné realizaci vývozu a zároveň tyto služby musí být poskytnuty přímo, podle konkrétního případu, zpravidla vlastníkovi zboží, prodejci nebo vývozci ve smyslu čl. 1 bodu 19 písm. a) Nařízení Komise 2015/2446 uvedenému na celním prohlášení.

U služeb spojených s dovozem zboží platí a bude platit, že stačí, aby hodnota těchto služeb byla zahrnuta do základu daně u dovozu zboží dle § 38 zákona o DPH. Poskytovatel těchto služeb nemusí zkoumat, jestli skutečně byla hodnota jeho služby zahrnuta do základu daně při dovozu zboží či nikoli, je dostačující, že tato povinnost vznikla.

Pro úplnost se od novely zákona o DPH rozšiřuje osvobození služeb přímo vázaných na dovoz zboží, pokud je toto zboží při vstupu na území EU dočasně uskladněno nebo propuštěno do celního režimu vnějšího tranzitu, uskladnění v celním skladu nebo svobodného pásma, dočasné použití s úplným osvobozením od cla, nebo aktivního zušlechťovacího styku.

Rád bych upozornil na pár důležitých konsekvencí:

_____________________________________________________________

Díl 7. Quick fixes při obchodování se zbožím v rámci EU

Nejprve bych se rád zmínil o platnosti a o účinnosti níže uvedených změn.

Všechny členské státy EU mají čas do konce roku 2019 na implementaci této Směrnice. V případě, že Česká republika náhodou nestihne tento termín, plátce může využívat přímých účinků ustanovení Směrnice.

Očekávané rychlé změny (quick fixes) mají za cíl jednotného nastavení a zjednodušení určitých pravidel, pokud jde o:

a) konsignační sklady (dále jen call-off stock),

b) přiřazování přepravy u řetězových obchodů,

c) podmínku ověřování DIČ odběratele prostřednictvím aplikace VIES.

Od 1. 1. 2020 bude také přímo účinné PROVÁDĚCÍ NAŘÍZENÍ RADY (EU) 2018/1912 ze dne 4. 12. 2018, kterým se mění prováděcí nařízení (EU) č. 282/2011, pokud jde o některá osvobození od daně pro plnění uvnitř Společenství (dále jen „Nařízení“), tj. zejména:

d) prokazování osvobození od DPH u intrakomunitárního dodání zboží.

Rád bych v této fázi dodal, že navzdory posunuté účinnosti je v určitých případech doporučeno postupovat v souladu se závěry těchto platných předpisů i během roku 2019 (např. přiřazování přepravy a prokazování osvobození). V případě sporu lze na tyto platné předpisy poukazovat. V minulosti se tak třeba dělo u určování místa plnění např. u služeb souvisejících s nemovitou věcí.

 

Ad a) CALL-OFF STOCK

Směrnice v tomto bodě uvádí: „Pojmem call-off stock se označuje situace, kdy v době přepravy zboží do jiného členského státu dodavatel již zná totožnost pořizovatele zboží, jemuž bude zboží dodáno v pozdější fázi po ukončení přepravy zboží v členském státě určení. Za současného stavu zde vzniká domnělé dodání (v členském státě zahájení přepravy zboží) a domnělé pořízení uvnitř Společenství (v členském státě ukončení přepravy zboží), po kterých následuje „domácí“ dodání v členském státě ukončení přepravy zboží, v němž musí být navíc dodavatel identifikován pro účely DPH. Aby bylo možné se tomuto vyhnout, měla by se tato plnění v případech, kdy probíhají mezi dvěma osobami povinnými k dani, za určitých podmínek považovat za plnění vytvářející jedno dodání osvobozené od daně v členském státě zahájení přepravy a jedno pořízení uvnitř Společenství v členském státě ukončení přepravy.“

Chápání našeho § 16 odst. 4 zákona o DPH podle zápisu z Koordinačního výboru již od roku 2020 nebude platné.

Zjednodušeně řečeno, zahraniční subjekt, který nemá v ČR sídlo nebo provozovnu (už ale bude moci být plátcem), vykáže ve svém souhrnném hlášení přemístění zboží do call-off stock na konkrétního/určeného odběratele v ČR (českému plátci či české identifikované osobě). Avšak tento plátce či tato identifikovaná osoba vykazuje pořízení zboží z EU na ř. 3 či 4 přiznání k DPH až v okamžiku přechodu práva nakládat se zbožím jako vlastník (tento okamžik bude záležet především na smlouvě). Přechod tohoto práva musí nastat ve lhůtě 12 měsíců od naskladnění.

V případě nesplnění podmínek (přemístění pro následné dodání určenému plátci nebo určené identifikované osobě v ČR) se musí zahraniční osoba registrovat k DPH v ČR a provést přemístění svého zboží z EU do ČR. Dle Směrnice se konkrétní plátce/identifikovaná osoba v ČR, tj. pořizovatel zboží, může po naskladnění následně změnit. Tato změna musí být podpořena opravou souhrnného hlášení u dodavatele z EU.

Směrnice doplňuje další situace, kdy zahraničnímu subjektu hrozí registrace k DPH v ČR.

Jestliže během 12-ti měsíční lhůty od dodání zboží do skladu v ČR není toto zboží odebráno konkrétním plátcem či konkrétní identifikovanou osobou v ČR (nepřechází právo nakládat se zbožím jako vlastník), má se za to, že dochází k přemístění zboží. Tomu lze zabránit tak, že si zahraniční subjekt toto zboží odveze zpět před uplynutím této lhůty a opraví své souhrnné hlášení.

Ale je-li zboží odesláno nebo přepraveno z ČR do jiné země než členského státu, ze kterého bylo původně přesunuto, aniž by došlo k přechodu práva na odběratele, má se za to, že podmínky pro využití tohoto zjednodušeného režimu přestávají být splněny bezprostředně předtím, než jsou takové odeslání nebo taková přeprava zahájeny.

V případě zničení, ztráty či krádeže zboží se má za to, že podmínky pro využití tohoto zjednodušeného režimu přestávají být splněny v den, kdy bylo zboží skutečně odstraněno či zničeno, nebo nelze-li tento den určit, v den, kdy bylo zjištěno, že je zboží zničeno nebo že chybí.

Dodavatel i odběratel využívající zjednodušený režim „call-off stock“ budou muset vést evidenci dle čl. 54a Nařízení.

 

Ad b) PŘEPRAVA U ŘETĚZOVÝCH OBCHODŮ

Od roku 2020 se zřejmě v jistých případech odchýlíme od dodacích podmínek INCOTERMS. Směrnice „natvrdo“ přiřazuje přepravu u řetězových obchodů následovně:

  1. Je-li totéž zboží předmětem po sobě následujících dodání, přičemž je odesíláno nebo přepravováno z jednoho členského státu do jiného členského státu od prvního dodavatele přímo konečnému pořizovateli v řetězci, připíše se odeslání nebo přeprava pouze k dodání zprostředkujícímu subjektu.
  2. Odchylně od odstavce 1 se odeslání nebo přeprava připíše pouze k dodání zboží zprostředkujícím subjektem, pokud tento subjekt dodavateli sdělil své identifikační číslo pro DPH, které mu vydal členský stát, ze kterého je zboží odesláno nebo přepraveno.
  3. Pro účely tohoto článku se „zprostředkujícím subjektem“ rozumí dodavatel v rámci řetězce, který není prvním dodavatelem v tomto řetězci, a který zboží odesílá nebo přepravuje sám, nebo na svůj účet prostřednictvím třetí osoby.

Příklad:

Bod 1. – Český plátce se sídlem v ČR (B) dodává zboží, které je přepraveno přímo od dodavatele z Německa (A) odběrateli v Polsku (C). Český plátce není registrován pro účely DPH v Polsku; subjekt A je osoba registrovaná k DPH a usazená v Německu; subjekt C je osoba registrovaná k DPH a usazená v Polsku. V tomto případě bude přeprava přiřazena první dodávce, tj. mezi A a B. Český plátce, který organizuje přepravu, bude moci použít zjednodušený režim pro třístranný obchod bez ohledu znění dodacích podmínek.

Pro úplnost upozorňuji, že pro aplikaci tohoto zjednodušeného režimu bude nadále platit, že přepravu nesmí organizovat polský subjekt. V případě, že polský subjekt bude organizovat přepravu, intrakomunitární dodání bude přiřazeno transakci mezi B a C, což by znamenalo velmi pravděpodobně povinnou registraci českého subjektu v Německu (což ostatně platí již teď na základě judikatury SDEU).

Bod 2. – Pouze v případě, že český subjekt B nahlásí své německé DIČ německému dodavateli A, první dodání bude německé (lokální) dodání zboží a až druhé dodání z Německa do Polska (mezi B a C) bude intrakomunitárním dodáním zboží, které lze osvobodit.

 

Ad c) DAŇOVÉ IDENTIFIKAČNÍ ČÍSLO

V ČR jsme již zvyklí, že potřebujeme zahraniční DIČ ověřitelné v aplikaci VIES pro osvobození dodání zboží do jiného členského státu EU (§ 64 zákona o DPH).

Je možné, že v některých členských státech EU v současnosti stačí, že odběratel je osoba povinná k dani (OSVČ či společnost) a směrnice č. 2006/112/ES o společném systému DPH podpořená judikaturou SDEU jim dává v určitých případech za pravdu.

Tento nesoulad lze s jistou dávkou obezřetnosti využít jako argumentaci proti zamítnutí osvobození uplatněného v ČR dle § 64 zákona o DPH kvůli tomuto formálnímu nedostatku.

Od roku 2020 to již nebude možné. Identifikace pro účely DPH (DIČ), které bude muset být ověřitelné v aplikaci VIES, se stane hmotně-právní podmínkou pro možnost uplatnění osvobození od DPH u intrakomunitárního dodání zboží. V této věci dojde ke sjednocení a zvýšení právní jistoty v celé EU.

V rámci novelizace § 64 zákona o DPH pro rok 2020 se diskutuje o tom, v jakém okamžiku je nutné mít k dispozici DIČ zahraničního odběratele pro možnost uplatnit osvobození. Dle mého názoru by český dodavatel měl mít DIČ zahraničního odběratele nejpozději ke dni povinnosti přiznat plnění dle § 22 zákona o DPH, tj. ke dni vystavení daňového dokladu nebo k 15. dni v měsíci, který následuje po měsíci, v němž bylo zboží odesláno nebo přepraveno z ČR do EU, nebyl-li před tímto datem vystaven daňový doklad.

Do § 64 zákona o DPH se také dostane nová podmínka, která navazuje na již zmíněné DIČ odběratele – český plátce bude mít povinnost uvést dodání zboží do jiného členského státu EU ve svém souhrnném hlášení.

 

 

Ad d) DŮKAZNÍ PROSTŘEDKY PRO OSVOBOZENÍ DODÁNÍ ZBOŽÍ DO EU

Nařízení kvůli větší míře právní jistoty uvádí, kdy bude v každém případě zachováno osvobození od DPH u intrakomunitárního dodání zboží.

Dodavatel bude moci osvobodit dodání zboží do jiného členského státu v případě, že doloží buď

nebo

Dodavatel bude moci osvobodit dodání zboží do jiného členského státu v případě, že doloží

_____________________________________________________________

Díl 8. „Všeobecný“ tuzemský R-CH a snížení sazeb DPH u vybraných plnění

Obě oblasti byly a možná stále jsou plánovány pro rok 2019. Můj osobní názor ale je, že jestli se těchto změn vůbec dočkáme, bude to nejdříve v roce 2020.

 

„VŠEOBECNÝ“ TUZEMSKÝ REVERSE-CHARGE

Slýchávám plno neúplných informací a PR proslovů, proto jsem se rozhodl v krátkosti sepsat všechny relevantní informace k této oblasti, aby si každý z nás mohl udělat svůj vlastní obrázek na danou problematiku.

Rada EU schválila možnost, že členský stát může přijmout legislativní úpravu pro aplikaci všeobecného přenosu daňové povinnosti na odběratele služby či zboží – to platí samozřejmě pouze mezi plátci DPH. V praxi by to znamenalo, že dodavatel (český plátce DPH) vystaví pro odběratele (také českého plátce DPH) „vždy“ daňový doklad bez DPH a tento odběratel odvede české DPH českému finančnímu úřadu.

Má to však několik háčků:

ČR musí nejprve podat žádost Komisi EU. Dle tiskové zprávy MF ČR již byla tato žádost podána a to v rekordně rychlé době. V případě, že se Komise EU bude domnívat, že nemá k dispozici veškeré potřebné informace, požádá do jednoho měsíce od přijetí žádosti ČR o doplnění. ČR má poté měsíc na doložení chybějících informací. V případě, že žádost obsahuje všechny náležitosti a splňuje všechny podmínky (viz dále), Rada EU na základě doporučení od Komise EU do 3 měsíců udělí povolení členskému státu EU používat všeobecný mechanismus přenesení daňové povinnosti na jeho území. Po získání povolení musí ještě proběhnout novelizace tuzemského zákona o DPH. Dočkáme-li se tohoto ustanovení v české legislativě, bude to asi nejdříve v roce 2020.

Jelikož se většina podmínek posuzuje k roku 2014, ČR pravděpodobně bude mít šanci na úspěch. Proč rok 2014? Tyto údaje jsou totiž dostupné. V případě, že bychom posuzovali třeba rok 2018, ČR by měla pravděpodobně smůlu.

Zajímavé určitě bude zdůvodnění, které ČR použije k prokázání, že jiná kontrolní opatření (u nás zřejmě kontrolní hlášení a EET) nejsou dostatečná pro boj proti kolotočovým podvodům.

Povede-li se ČR zavést tento systém všeobecného tuzemského reverse-charge, „všeobecný“ ale určitě nebude. Bude postihovat pouze transakce, které nespadají pod jiné tuzemské R-CH (odpady, stavebně-montážní práce, atd.), a které mají hodnotu nad 17 500 EUR (cca 450 tis. Kč).

Je vhodné také zmínit, že tento režim může členský stát využívat pouze do června 2022.

Shrnutí výše uvedeného:

Ministryně financí zmiňuje, že podáním žádosti se dovršuje 5 let tvrdé práce úředníků a dále naznačuje, že zavedením plošného reverse-charge se zlepší výběr daně a sníží podíl karuselových podvodů. Otázky, na které si každý může odpovědět sám, jsou jednoduché:

 

SNÍŽENÍ SAZEB DPH U VYBRANÝCH PLNĚNÍ

Plošné snižování sazeb DPH se bohužel nekoná. Stále zůstáváme u základní sazby ve výši 21 %, 1. snížené sazby ve výši 15 % a 2. snížené sazby ve výši 10 %.

V poslanecké sněmovně se nicméně intenzivně projednává návrh novely z června 2018 týkající se EET. Po zásahu Nejvyššího správního soudu ČR je tato novela důležitá pro spuštění 3. a 4. vlny povinné elektronické evidence tržeb. Po 6 měsících však ještě není ukončeno ani první čtení. Tento předpis má zřejmě před sebou ještě dlouhou a trnitou cestu legislativním procesem. Součástí této novely je také přesunutí vybraných plnění ze současné základní či 1. snížené sazby do 2. snížené sazby.

Navrhovaná účinnost těchto změn je zatím první den sedmého kalendářního měsíce následujícím po dni vyhlášení ve sbírce.

Jedná se ve většině případů o jakousi kompenzaci nákladů na zavedení povinné EET pro dotčené podnikatelské subjekty. Níže sepisuji předložené návrhy a občas připojuji krátkou poznámku:

Přesun ze základní (21 %) do 2. snížené sazby (10 %) – mělo by se jednat o služby s vysokým podílem lidské práce:

Přesun z 1. snížené sazby (15 %) do 2. snížené sazby (10 %)

Pravidelná hromadná přeprava

Jedné změny se v roce 2019 určitě dočkáme. Od února 2019 začne platit 2. snížená sazba (10 %) pro následující položky:

Je nezbytné připomenout, že předmětné plnění vždy musí odpovídat současně číselnému kódu klasifikace produkce CZ-CPA platné k 1. lednu 2008, popř. kódu nomenklatury celního sazebníku ve znění k 1. lednu 2018 a výslovně uvedenému slovnímu popisu k tomuto kódu v textové části.




Další články autora Petr Linx

© 2019 Moore Stephens. Všechna práva vyhrazena. Mapa stránek Politika ochrany soukromí Design by aboutblank - creative web design