Perfektní doklad nestačí. Poplatníku, musíš se víc snažit!

23.10.2017 Darina Dolanská Darina Dolanská - darina.dolanska@moorestephens.cz

Nejvyšší správní soud (NSS) ve svém nedávném rozsudku (sp. zn. 7 Afs 330/2016) znovu potvrdil trend minulých let, že ani formálně bezchybný účetní doklad se všemi požadovanými náležitostmi sám o sobě neprokazuje, že deklarované plnění bylo uskutečněno.

NSS tak opět potvrdil nerovné postavení finanční správy a daňových poplatníků. Zatímco správci daně pochybnost“, aniž se musí namáhat s věcnými důkazy potvrzující „jeho verzi“ příběhu, poplatníka žádné dodržení v zákonech definovaných postupů, formálních náležitostí, či snad dokonce spoléhání se na povinnost správce daně „prokázat skutečnosti vyvracející věrohodnost, průkaznost, správnost či úplnost účetnictví a jiných povinných evidencí“ neochrání.

V posuzovaném případě správce daně takto úspěšně zpochybnil uplatnění marketingových nákladů, nic však nebrání správě daní tímto způsobem postupovat u jakýchkoliv jiných plnění. NSS souhlasil se správcem daně v tom, že existence účetních dokladů, tj. příjmových dokladů nebo faktur, sama o sobě neprokazuje, že se deklarovaná plnění opravdu uskutečnila. K daňové uznatelnosti nákladu je dle názoru soudu potřeba, aby daňový poplatník tyto skutečnosti doložil i dalšími důkazními prostředky, které potvrdí, že plnění zaznamenaná na vystavených fakturách skutečně proběhla. NSS konstatoval, že sice žádný právní předpis daňovému subjektu neukládá, kolik důkazních prostředků má shromáždit k případu, resp. k daňovému nákladu, to ho však této povinnosti nezbavuje. Poplatník musí dbát na to, aby mohl účetní případ věrohodným způsobem prokázat, především jde-li o významné částky. Kromě účetních dokladů a smluvní dokumentace je tak nutné uchovávat i další důkazní prostředky (od dodacích listů, dokladů o přepravě, přes fotodokumentaci a nahrávky, po mailovou komunikaci, zápisy z jednání po cestovní výkazy či knihy jízd) , jimiž je možné prokázat skutečné přijetí (uskutečnění) zdanitelných plnění, a to minimálně po dobu, po kterou je možno daň doměřit.

V této souvislosti je prostě pro poplatníky nutností se smířit se skutečností, že v kontaktu se správou daně prostě neplatí trestně právní presumpce neviny, ale spíše poněkud středověké – „vinen, dokud vlastním úsilím neprokáže, že postupoval správně“. Můžeme proti tomu protestovat, nemusí se nám to líbit – ale pragmaticky nezbývá nic jiného, než se této praxi přizpůsobit a u významných částek podpůrné důkazy nepodceňovat.

Další články autora Darina Dolanská



© 2017 Moore Stephens. Všechna práva vyhrazena. Mapa stránek Design by aboutblank - creative web design