Zákaz dvojího trestání pro daně neplatí?

15.6.2017 Vít Křivánek - vkrivanek@tcbrno.cz

V posledních měsících dochází k poměrně turbulentnímu vývoji událostí na půdě Evropského soudu pro lidská práva ve vztahu k výkladu a aplikaci zásady „ne dvakrát v téže věci“ v daňových kauzách. Rád bych Vám sled těchto posledních událostí přiblížil.

Úvodem je vhodné uvést, co se rozumí zásadou „ne dvakrát v téže věci“ (latinsky: ne bis in idem). Tato zásada, zakotvena jak v mezinárodním, tak v národním právu, dopadající nejen na trestné činy, ale též na správní delikty (mezi které patří i sankce daňové – úrok z prodlení, penále apod.), zakazuje, aby osoba, jež byla jednou za určitý skutek potrestána (pravomocně odsouzena za trestný čin zkrácení daně), byla za tentýž skutek potrestána znovu (např. uložením daňového penále).

Evropský soud pro lidská práva, na jehož rozhodnutí navázal Nejvyšší správní soud, se při posouzení penále, jako daňové sankce dopadající na daňové subjekty (jež ve svém daňovém přiznání nesprávně uvedli nižší daň) přiklonil k jednoznačnému závěru, že tato sankce má povahu trestu.

Tím svitla daňovým subjektům naděje, že v případě uložení daňového penále, jež má povahu trestního obvinění, již s ohledem na zásadu ne bis in idem nebudou moci být potrestání v rámci trestního řízení a naopak.

Výše uvedený postoj k zákazu dvojího trestání zaujímaly veřejné soudy, stejně tak jako orgány veřejné moci, a to až do zveřejnění relativně čerstvého rozsudku Velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ve věci A a B proti Norsku ze dne 15. listopadu 2016. V  rozhodované věci soud připustil, že je možné, za splnění předem stanovených podmínek, vést proti daňovým subjektům podezřelým z krácení daně jak řízení daňové, tak trestní. Bude mu tedy možné uložit jak trest v rámci trestního řízení, tak i penále v rámci řízení daňového. Asi nejpodstatnější podmínkou pro takový postup státu je povinnost příslušných orgánů při ukládání druhé sankce zohlednit uloženou sankci z řízení předchozího.

Bez ohledu na výše uvedené dodávám, že uplatnění zásady ne bis in idem v situaci, kdy správce daně vyměří penále právnické osobě, ale trestní stíhání bude vedeno proti členům jejího statutárního orgánu (fyzickým osobám), je přinejmenším sporné. Obecně jsem k této věci spíše skeptický a přikláním se k názoru, že za takové situace nebude možné zásadu zákazu dvojího trestání před orgány veřejné moci úspěšně namítat.

 

Další články autora Vít Křivánek



© 2017 Moore Stephens. Všechna práva vyhrazena. Mapa stránek Design by aboutblank - creative web design