Zákaz souběhu funkcí potvrzen…

15.6.2017 Jana Kopáčková Jana Kopáčková - advokat@janakopackova.cz

Letité diskuze o tom, zda mohou osoby působící pro české společnosti a družstva (dále jen „společnosti“) v pozici statutárního orgánu vykonávat svou funkci na základě pracovní smlouvy, dospěly do finále: Nejvyšší soud definitivně potvrdil, že zmínění funkcionáři nemohou mít se společností, ve které působí v pozici statutárního orgánu, platně uzavřenou pracovní smlouvu na žádnou činnost, která jakkoliv souvisí s obchodním vedením společnosti. Jestliže některé společnosti během unavujících právních diskuzí vzdor rizikům uzavřely se svými statutárními orgány pracovní smlouvu s druhem práce, která nějak souvisí s obchodním vedením společnosti (např. ředitel, generální ředitel apod.), je tato smlouva neplatná. Plnění, kterých se statutárním orgánům na základě této smlouvy dostalo, mohou být nyní společnostmi požadována zpět, a to v rozsahu, v jakém nejsou promlčena.

Takže stačí, když společnosti nevznesou vůči svým jednatelům či členům představenstva nárok na vydání částek vyplacených na základě neplatné smlouvy, a je vše v pořádku? Ve vztahu k jednatelům a členům představenstva teoreticky ano. Ovšem tím ještě věc nekončí – jestliže společnost poskytovala statutárním orgánům nějaká plnění na základě absolutně neplatné pracovní smlouvy, aniž by tato plnění byla přiznána ve smlouvě o výkonu funkce schválené valnou hromadou společnosti, nebo aniž by každé dílčí plnění bylo schváleno samostatným usnesením valné hromady, nelze vyloučit riziko, že na takové platby bude správce daně nahlížet jako na daňově neúčinné výdaje.

Co s tím? Napravit plnění poskytovaná chybně v minulosti by bylo možné tím, že valná hromada společnosti svým rozhodnutím schválí (byť dodatečně) všechna plnění, jichž se jejímu statutárnímu orgánu v minulosti dostávalo na základě neplatné smlouvy. U akciových společností a u družstev k tomu bude ještě nutné vyjádření kontrolních orgánů (tj. dozorčích rad a kontrolních komisí).

Tento krok dodatečně zhojí vadnou praxi a zažehná riziko, že by snad jednatelé či členové představenstva museli společnosti cokoliv vracet. Co se týče daňové uznatelnosti, hojivý efekt rozhodně není stoprocentní: pokud nejsou minulé platby ve prospěch statutárních orgánů podložené alespoň historickým zápisem z valné hromady o tom, že statutárnímu orgánu lze za výkon funkce každoročně vyplatit odměnu až do nějaké konkrétní maximální výše, není možné vyloučit, že schválení všech historicky vyplacených odměn teprve jedním sběrným usnesením valné hromady přijatým až na základě nového rozhodnutí Nejvyššího soudu nebude pro správce daně dostatečně přesvědčivé, aby je uznal daňově účinnými.

I přesto lze rozhodnutí valné hromady ve výše popsaném duchu jedině doporučit – rozhodně lepší, než situaci vůbec neřešit.

Co ještě čerstvé rozhodnutí Nejvyššího soudu přinese do praxe? Vyplývá z něj snad, že na členy statutárních orgánů nelze aplikovat výhody, které nabízí zákoník práce zaměstnancům? Bez obav – tak tomu není: chce-li však společnost svému statutárnímu orgánu poskytovat v době výkonu funkce výhody a ochranu vyplývající ze zákoníku práce pro zaměstnance, musí se na to jít tak trochu oklikou: podřídit smlouvu s jednatelem či členem představenstva jen tak bez dalšího zákoníku práce sice možné není, nicméně konkrétní ustanovení zákoníku práce, která si smluvní strany přejí aplikovat i na angažmá statutárního orgánu ve společnosti, mohou být výslovně dojednána v textu smlouvy o výkonu funkce. Na základě takového ujednání bude samozřejmě dojednaný režim pro obě smluvní strany závazný a zákoník práce se tak prosadí nepřímo.

Nezapomeňte tedy prověřit, jaká že smlouva vlastně ošetřuje výkon funkce statutárního orgánu pro Vaši společnost a případně zjednat nápravu. Budeme Vám rádi k dispozici.

Další články autora Jana Kopáčková



© 2017 Moore Stephens. Všechna práva vyhrazena. Mapa stránek Design by aboutblank - creative web design